Johann Sebastian Bach
Život a kariéra
Od hudebnického dětství v Durynsku přes dvorské služby ve Výmaru a Köthenu až po téměř sedmadvacet let v Lipsku.
1685–1702
Eisenach, Ohrdruf a Lüneburg
Johann Sebastian Bach se narodil v Eisenachu 21. března 1685. V dobových pramenech jde o datum podle starého stylu; křestní zápis u sv. Jiří je datován 23. března. V moderním gregoriánském přepočtu odpovídá datum narození 31. březnu. Jeho otcem byl městský hudebník Johann Ambrosius Bach a matkou Elisabeth, rozená Lämmerhirtová. Rodina Bachů představovala v Durynsku a Sasku výjimečně hustou síť varhaníků, kantorů, městských hudebníků a skladatelů; už Nekrolog z roku 1754 tuto kontinuitu chápe jako určující vlastnost rodu.
Bach chodil v letech 1693–1695 do latinské školy. Dětství však rychle přerušily dvě ztráty: v květnu 1694 zemřela jeho matka a 20. února 1695 otec. Desetiletý sirotek poté odešel do Ohrdrufu ke staršímu bratru Johannu Christophovi, varhaníkovi u sv. Michaela. Zpíval ve školním sboru, studoval varhany a díky rekonstrukci nástroje u sv. Michaela se mohl seznamovat také s technickou stránkou varhanářství.
Roku 1700 odešel jako choralista do školy sv. Michaela v Lüneburgu. Zde se dostal do okruhu varhaníka Georga Böhma a navštěvoval Hamburk, kde poznával umění Johanna Adama Reinckena a širší severoněmeckou varhanní tradici. Mimořádně důležitý pramenný objev z roku 2006 — rané Bachovy rukopisné opisy náročných severoněmeckých skladeb — ukázal, že jeho hráčská a písařská vyspělost byla už v dospívání značná, a současně posílil důkazy o spojení s Böhmem.
1702–1708
Arnstadt a Mühlhausen
Po neúspěšné snaze získat roku 1702 varhanické místo v Sangerhausenu strávil Bach na počátku roku 1703 několik měsíců ve Výmaru jako houslista vévodského orchestru. V červenci 1703 zkoušel nový Wenderův nástroj v Neue Kirche v Arnstadtu a následně zde získal varhanické místo.
Arnstadtské období ukazuje mladého Bacha jako mimořádně ambiciózního hudebníka, který nebyl vždy snadným zaměstnancem. Na přelomu let 1705 a 1706 odešel do Lübecku studovat u Dietricha Buxtehudeho a zůstal tam několik měsíců, výrazně déle, než mu zaměstnavatel povolil; po návratu byl pokárán. Bach-Archiv uvádí, že cestu absolvoval pěšky. Kontakt s Buxtehudem měl pro jeho raný styl velký význam: dramatická severoněmecká varhanní forma, rozsáhlé preludiální útvary, improvizační rétorika a fantazijní zacházení s chorálem se staly jednou z vrstev, z nichž Bach vytvořil vlastní jazyk.
V červnu 1707 přešel do lépe placeného místa u sv. Blažeje v Mühlhausenu. Dne 17. října se v Dornheimu oženil se svou sestřenicí z druhého kolena Marií Barbarou Bachovou. V únoru 1708 byla při nástupu nové městské rady provedena kantáta Gott ist mein König, BWV 71; na Bachovy poměry šlo o výjimečný případ skladby vydané tiskem už za jeho života. Mühlhausen však opustil již v létě 1708.
1708–1717
Výmar
V červnu 1708 se Bach stal komorním hudebníkem a dvorním varhaníkem ve Výmaru. Zůstal zde do roku 1717 a právě tato léta patřila k nejdůležitějším pro jeho dozrání jako varhanního skladatele. Bach-Archiv připisuje období množství varhanních a cembalových děl a více než třicet kantát. Roku 1714 byl povýšen na koncertního mistra; součástí funkce byla povinnost pravidelně komponovat novou chrámovou hudbu.
Výmar je rovněž zásadní pro Bachovu absorpci italského koncertního principu. Studoval a přepisoval koncerty zejména italských skladatelů; důležitý pro něj byl princip jasného ritornelu, tematické koncentrace, sekvenčního vývoje a kontrastu sóla a tutti. Současně si však ponechal německou kontrapunktickou hutnost. Výsledkem nebylo napodobování jednoho „národního stylu“, nýbrž schopnost převádět různé evropské idiomy do vlastního kompozičního systému. Bachova tvorba ostatně po celý život obsahuje i jednoznačně francouzské prvky a taneční typy.
Ve Výmaru se rozrůstala rodina. Wilhelm Friedemann se narodil 22. listopadu 1710, Carl Philipp Emanuel 8. března 1714; jeho kmotrem se stal Georg Philipp Telemann. Roku 1713 zazněla ve Weißenfelsu Bachova první doložená světská kantáta Was mir behagt, ist nur die muntre Jagd, BWV 208.
Odchod z Výmaru byl konfliktní. V srpnu 1717 Bach uzavřel smlouvu na místo kapelníka u knížete Leopolda z Anhalt-Köthenu, aniž získal od výmarského dvora propuštění. Když trval na odchodu, byl přibližně měsíc vězněn. Teprve v prosinci byl propuštěn z vazby i ze služby.
1717–1723
Köthen
Kapelnické místo v Köthenu znamenalo společensky i umělecky významný posun: Bach stál v čele dvorního hudebního souboru a měl velmi dobrý vztah s hudebně vzdělaným knížetem Leopoldem. Protože kalvínský dvůr nepotřeboval rozsáhlou luterskou kantátovou produkci, přesunulo se těžiště Bachovy činnosti k instrumentální hudbě. Do köthenského okruhu se obvykle klade podstatná část Sonát a partit pro sólové housle, BWV 1001–1006, Suit pro sólové violoncello, BWV 1007–1012, orchestrální a komorní tvorby, Braniborských koncertů a první knihy Dobře temperovaného klavíru. Přesné datování jednotlivých skladeb či jejich prvních verzí ovšem není vždy jisté; proto je správnější mluvit o köthenském tvůrčím okruhu než o jediném okamžiku vzniku. Bach Digital a vědecká ediční tradice NBA právě tyto rozdíly mezi autografem, opisem a předpokládaným vznikem systematicky dokumentují.
Köthenská léta zároveň přinesla nejtěžší osobní ránu jeho dospělého života. Roku 1720 doprovázel knížete Leopolda na cestě do Karlových Varů; po návratu zjistil, že Maria Barbara náhle zemřela a byla již pohřbena. Přesná příčina její smrti není známa. Tuto událost zaznamenává nejen moderní Bach-Archiv, ale již Nekrolog z roku 1754.
Dne 3. prosince 1721 se Bach podruhé oženil, tentokrát s profesionální dvorní zpěvačkou Annou Magdalenou Wilcke. V obou manželstvích se narodilo dohromady dvacet dětí; mezi hudebně nejvýznamnější patřili Wilhelm Friedemann, Carl Philipp Emanuel, Johann Christoph Friedrich a Johann Christian. Bach-Archiv označuje Johanna Christopha Friedricha za šestnácté z Bachových dvaceti dětí a deváté dítě z manželství s Annou Magdalenou. Z toho vyplývá tradiční součet sedmi dětí z prvního a třinácti z druhého manželství. Vysoká dětská úmrtnost byla součástí rodinné reality 18. století.
1723–1750
Lipsko
Když se kolem roku 1722 začal Bach poohlížet po jiném místě, nebyl první volbou lipské rady. Před ním byli osloveni Georg Philipp Telemann a Johann Christoph Graupner; první zůstal v Hamburku a druhého neuvolnil jeho zaměstnavatel. Bach byl v únoru 1723 jmenován kantorem při Thomasschule a od 1. června zastával funkci Thomaskantor a director musices.
Tím začala jeho nejdelší, téměř sedmadvacetiletá služba. Nešlo jen o „skládání hudby“. Kantor zodpovídal za hudební výchovu žáků, organizaci sborů a hudbu v hlavních lipských chrámech, za zkoušky, výběr repertoáru a rozsáhlou provozní administrativu. Během prvních lipských let vytvořil mimořádně intenzivní řadu nových chrámových kantát. V ročním liturgickém cyklu mohlo jít zhruba o šedesát příležitostí; Bach-Archiv zdůrazňuje enormní pracovní zatížení při přípravě nových skladeb, opisování hlasů a zkouškách.
Dne 7. dubna 1724 poprvé zazněly Janovy pašije, BWV 245. Následoval systematicky koncipovaný cyklus chorálových kantát, v němž Bach spojoval starou luterskou chorální tradici s moderními recitativy a áriemi ovlivněnými italskou operou. Dne 11. dubna 1727 byla podle současné chronologie Bach-Archivu provedena první verze Matoušových pašijí, BWV 244. Starší literatura někdy uváděla rok 1729; dnešní chronologie proto představuje důležitou opravu staršího obrazu.
Od března 1729 vedl Bach také Schottovo Collegium Musicum, které koncertovalo zejména v Café Zimmermann. Provozovalo jeho orchestrální suity, houslové a cembalové koncerty i světské kantáty; tento rámec mu zároveň znovu poskytl veřejnou platformu jako klávesovému virtuozovi.
Vztah s lipskými úřady nebyl harmonický. Bachovo memorandum z 23. srpna 1730 požadovalo kvalitnější personální podmínky pro chrámovou hudbu a představuje jeden z nejcennějších dokumentů, v němž slyšíme přímo jeho profesní hlas. Roku 1736 jeho společenskou pozici posílil titul kurfiřtsko-saského a královsko-polského dvorního skladatele, o který několik let usiloval.
Do třicátých let patří další velká vokální díla. Markovy pašije, BWV 247, poprvé zazněly 23. března 1731, jejich hudba se však jako celek nedochovala. Roku 1733 Bach předložil novému saskému kurfiřtovi Friedrichu Augustovi II. Kyrie a Gloria, jež se později staly prvními částmi Mše h moll. Mezi Vánocemi 1734 a Třemi králi 1735 bylo postupně provedeno šest kantát tvořících Vánoční oratorium, BWV 248.
Styl a tvorba
Hudební jazyk, vlivy a tvůrčí vývoj
Bachův styl lze nejlépe pochopit nikoli jako izolovaný „barokní vrchol“, ale jako syntézu. Na jedné straně stojí tradice 17. století: chorál, kontrapunkt, varhanní improvizace, severoněmecké preludium a fuga, střídání fantazijních a přísně imitujících úseků. Na druhé straně Bach velmi pozorně studoval nejmodernější hudbu své doby, včetně italského koncertu a francouzské instrumentální kultury. Jeho rané práce jsou právě proto muzikologicky důležité: ukazují proces, jímž se od zděděných modelů 17. století propracoval k mimořádně integrovanému osobnímu jazyku.
Kontrapunkt u Bacha není samoúčelná matematika. Jeho charakteristickou vlastností je schopnost spojit několik melodicky autonomních hlasů s přesvědčivou harmonickou trajektorií. Jeden z klíčových rysů jeho stylu představuje spojení harmonie, kontrapunktu a melodie, obzvlášť patrné v zacházení s chorálem. Ve fugách lze téma transponovat, obracet, rytmicky proměňovat, zahušťovat stretovými vstupy či kombinovat s protihlasem, aniž by výsledkem byla pouze demonstrace techniky. Týž princip organizovaného vícehlasu Bach přenášel od klávesových miniatur až k rozsáhlým sborovým strukturám.
Italský vliv se projevil zvláště v koncertním myšlení: jasně definované motivy, ritornelové návraty, sekvenční stavba a účinné harmonické směrování pomáhaly Bachovi dát kontrapunktu větší architektonickou srozumitelnost. Francouzský vliv je patrný v tanečních formách, ornamentice, ouverturovém rytmu a suitové stylizaci. V Goldbergovských variacích z roku 1741 například vedle kánonů a fughetty využívá polonézy, sarabandy, menuet či passepied a střed cyklu označuje výrazně francouzsky inspirovanou ouverturou.
Dobře temperovaný klavír ilustruje další stránku Bachova myšlení: systematické zkoumání tónin, forem a kontrapunktických možností prostřednictvím dvojic preludium–fuga. Nejde pouze o učebnici fugy; preludia pokrývají širokou škálu charakterů a stylů a celý projekt propojuje pedagogický účel s kompozičním experimentem. Bachova tvorba byla vůbec úzce spojena s vyučováním — od domácí hudební výchovy vlastních dětí po školní a profesionální prostředí. Moderní česká interpretační literatura stále využívá Dobře temperovaný klavír jako základní materiál pro studium barokní artikulace, ornamentiky, rytmu a tempa.
V lipských kantátách a pašijích dosáhla tato syntéza dramatického rozměru. Recitativ poskytuje vyprávění; árie pozastavuje čas a soustřeďuje se na afekt či teologickou reflexi; chorál zapojuje známou luterskou tradici; sbor může představovat společenství věřících, zástup či monumentální komentář. Bachův druhý lipský cyklus výslovně spojuje tradiční chorální kantátu s moderní kantátovou formou ovlivněnou italskou operou.
V posledních letech se Bach stále více vracel k rozsáhlým syntetickým a kontrapunktickým projektům. Goldbergovské variace, vydané roku 1741 jako čtvrtá část projektu Clavier-Übung, jsou pečlivě vystavěným cyklem třiceti variací, kde se v pravidelných intervalech objevují kánony se vzrůstajícím intervalem imitace. V květnu 1747 navštívil Bach pruského krále Friedricha II. v Postupimi a Berlíně. Král mu zadal téma, na které Bach improvizoval; následným zpracováním vznikla Hudební obětina — soubor ricercarů, kánonů a sonáty založených na „královském tématu“. Událost byla natolik pozoruhodná, že se Bachovo přijetí dostalo na titulní stranu dobových novin.
Umění fugy, BWV 1080, vznikající v závěru jeho života, představuje nejkoncentrovanější průzkum kontrapunktických možností jediného základního tématu. Přesné fáze vzniku i zamýšlená definitivní podoba nejsou zcela jisté — což je dobrý příklad důvodu, proč jsou kritické edice a pramenný výzkum pro Bacha nezbytné. Bach-Archiv ostatně ve své bibliografické klasifikaci vede Umění fugy, Hudební obětinu, kánon, fugu i otázky autenticity a datování jako samostatné výzkumné oblasti.
Mše h moll, BWV 232, je jiným typem syntézy. Její základy sahají k Kyrie a Gloria z roku 1733, ale Bach celé dílo dokončil v závěru života, podle chronologie Bach-Archivu roku 1748. Mše spojuje různá období jeho vlastní tvorby i různé historické kompoziční způsoby; v českém kontextu je navíc zajímavá vazbami části její pramenné a recepční historie na české země, které podrobněji sleduje studie Václava Kapsy.
1749–současnost
Poslední léta, smrt a posmrtný odkaz
Roku 1749 se Bachův zdravotní stav výrazně zhoršil. Bach-Archiv uvádí závažné oční onemocnění a motorické potíže pravé ruky. Moderní medicínská rekonstrukce R. H. C. Zegerse považuje za pravděpodobnou dlouhodobou krátkozrakost a ve stáří šedý zákal, ale přesnou diagnózu nelze zpětně určit.
Na jaře 1750 se Bach svěřil do péče putujícího anglického očního operatéra Johna Taylora, později známého kontroverzní pověstí. Zdroje se v přesném datování trochu rozcházejí: Bach-Archiv spojuje Taylorovu přítomnost v Lipsku s 4.–7. dubnem a uvádí následnou další operaci, zatímco Zegersova medicínská rekonstrukce klade první zákrok mezi 28. a 31. březen a druhý mezi 5. a 7. duben. Rozumné je tedy uvést, že Bach podstoupil dva oční zákroky na přelomu března a dubna 1750. Pravděpodobně šlo o tehdejší techniku „couching“, tedy zatlačení zakalené čočky mimo optickou osu. Zákrok mohl způsobit řadu těžkých komplikací; Zegers uvádí, že Bach po operacích zcela oslepl.
Po krátkém zdánlivém zlepšení prodělal Bach cévní příhodu a 28. července 1750 v Lipsku zemřel, ve věku 65 let. Přímá kauzální rovnice „Taylorova operace = Bachova smrt“ však není historicky ani medicínsky prokazatelná; lze pouze říci, že operace byly následovány závažnými komplikacemi a že během několika měsíců Bach zemřel.
Představa, že byl po roce 1750 jednoduše „zapomenut“, je příliš zjednodušující. Jeho hudba ztratila místo v hlavním proudu veřejného koncertního života, který se orientoval na nový galantní a klasický styl, ale část klávesové a kontrapunktické tvorby nadále kolovala mezi hudebníky, učiteli, žáky, sběrateli a znalci. Bachova díla tak zůstávala přítomná v určitých uzavřenějších hudebních komunitách i během druhé poloviny 18. století.
Důležitým mezníkem bylo roku 1802 vydání první samostatné Bachovy biografie Johanna Nikolause Forkela, Ueber Johann Sebastian Bachs Leben, Kunst und Kunstwerke. Forkel čerpal mimo jiné z informací Bachových synů Wilhelma Friedemanna a Carla Philippa Emanuela a zásadně pomohl vytvořit obraz Bacha jako velkého německého mistra; jeho vyprávění však není nekriticky použitelným primárním svědectvím a některé anekdoty, například slavná historie Goldbergovských variací, jsou dnes zpochybňovány.
Symbolickým okamžikem „bachovské renesance“ se stalo berlínské provedení Matoušových pašijí roku 1829 pod vedením Felixe Mendelssohna Bartholdyho. Nebyl to začátek jakéhokoli zájmu o Bacha, ale mimořádně významný návrat monumentální vokální tvorby do veřejného koncertního prostoru.
Roku 1850 byla v Lipsku založena Bach-Gesellschaft za účasti osobností, mezi nimiž Neue Bachgesellschaft uvádí Roberta Schumanna, Franze Liszta, Ignaze Moschelese, Louise Spohra, Otta Jahna či tehdejšího Thomaskantora Moritze Hauptmanna. Jejím hlavním cílem bylo vydání Bachova souborného díla. Po jeho završení se roku 1900 původní společnost podle stanov rozpustila a 27. ledna téhož roku vznikla Neue Bachgesellschaft.
Roku 1950 byl založen Bach-Archiv Leipzig, jehož úkolem bylo centrálně shromažďovat dokumentaci a reprodukce rozptýlených pramenů. Spolu s institutem v Göttingenu se archiv podílel na Neue Bach-Ausgabe; její 103. svazek byl dokončen v roce 2007. Digitalizované rukopisy se následně staly dostupné prostřednictvím projektu Bach Digital.
Bachův vliv na další skladatele je mimořádný: jeho kontrapunkt studovali Mozart a Beethoven; v 19. století se k němu intenzivně obraceli Mendelssohn, Schumann, Liszt, Brahms a další, ve 20. století se jeho postupy odrážely v neoklasicismu, nové polyfonii i řadě experimentálních směrů. Český přehled recepce připomíná mimo jiné Smetanu, Martinů a význam Milana Munclingera pro českou historicky poučenou interpretaci od 50. let 20. století.
Jeho dědictví je tedy dvojí. Bach je jednak historickou postavou pozdního baroka, pevně zakořeněnou v luterské liturgii, dvorské kultuře, řemesle kapelníka a varhaníka a dobové pedagogice. Současně se však jeho dílo stalo nadčasovým referenčním bodem pro teorii kontrapunktu, kompozici, klávesovou a varhanní pedagogiku, historicky poučenou interpretaci i moderní koncertní repertoár. To, co se někdy označuje za Bachovu „univerzalitu“, tedy nevzniká tím, že by stál mimo svou dobu; naopak vyrůstá z mimořádně hlubokého osvojení mnoha různých stylů své vlastní doby a jejich přetvoření v soudržný hudební jazyk.
Archivní kontrapunkt
Bachův život v datech
Tři hlasy jednoho života: osobní události, profesní dráha a vznik Bachova díla. Vyberte období a dotkněte se značky na ose nebo ji zaměřte klávesnicí.
63událostí
Vyberte událost na časové ose
Johann Sebastian Bach
Detail události se zobrazí zde.
Textová chronologie všech 63 událostí
-
Narození v Eisenachu
Johann Sebastian Bach se narodil v Eisenachu; podle gregoriánského kalendáře připadá datum na 31. března 1685.
Osobní život · Eisenach · Zdroj: Bach-Archiv; Grove -
Křest
Křestní zápis v kostele sv. Jiří v Eisenachu.
Osobní život · Eisenach · Zdroj: Grove -
Latinská škola
Začíná doložené období studia na latinské škole v Eisenachu, 1693–1695.
Profesní dráha · Eisenach · Zdroj: Bach-Archiv -
Smrt matky
V květnu umírá Elisabeth Bachová.
Osobní život · Eisenach · Zdroj: Bach-Archiv -
Smrt otce
Umírá Johann Ambrosius Bach; Sebastian zůstává sirotkem.
Osobní život · Eisenach · Zdroj: Bach-Archiv -
Přesun do Ohrdrufu
Bach se stěhuje ke staršímu bratru Johannu Christophovi, studuje a učí se na varhany.
Osobní život · Ohrdruf · Zdroj: Bach-Archiv -
Lüneburg
Nastupuje jako choralista školy sv. Michaela; dostává se do okruhu Georga Böhma.
Profesní dráha · Lüneburg · Zdroj: Bach-Archiv -
Severoněmecká škola
Kontakty s Böhmem, cesty do Hamburku a studium tradice J. A. Reinckena.
Profesní dráha · Lüneburg / Hamburk · Zdroj: Bach-Archiv -
Sangerhausen
Úspěšně se uchází o varhanické místo, ale zásah panovníka přivede do funkce jiného kandidáta.
Profesní dráha · Sangerhausen · Zdroj: Bach-Archiv -
První výmarská služba
Přibližně půl roku působí jako houslista ve vévodském orchestru.
Profesní dráha · Výmar · Zdroj: Bach-Archiv -
Zkouška varhan v Arnstadtu
Posuzuje nový Wenderův nástroj v Neue Kirche.
Profesní dráha · Arnstadt · Zdroj: Bach-Archiv -
Arnstadt – varhaník
Po zkoušce nástroje je ustanoven varhaníkem Neue Kirche.
Profesní dráha · Arnstadt · Zdroj: Bach-Archiv -
Lübeck a Buxtehude
Několikaměsíční studijní pobyt u Dietricha Buxtehudeho; Bach překročí povolenou délku nepřítomnosti.
Profesní dráha · Lübeck · Zdroj: Bach-Archiv -
Mühlhausen
Nastupuje jako varhaník kostela sv. Blažeje.
Profesní dráha · Mühlhausen · Zdroj: Bach-Archiv -
Sňatek s Marií Barbarou
Bach se v Dornheimu žení s Marií Barbarou Bachovou.
Osobní život · Dornheim · Zdroj: Bach-Archiv -
Gott ist mein König, BWV 71
Premiéra kantáty pro inauguraci městské rady; dílo je také vytištěno.
Dílo a provedení · Mühlhausen · Zdroj: Bach-Archiv -
Výmar – dvorní varhaník
Bach se stává komorním hudebníkem a varhaníkem sasko-výmarského dvora.
Profesní dráha · Výmar · Zdroj: Bach-Archiv -
Narození Wilhelma Friedemanna
Narodil se nejstarší Bachův syn Wilhelm Friedemann Bach.
Osobní život · Výmar · Zdroj: Bach-Archiv -
Lovecká kantáta, BWV 208
Ve Weißenfelsu je provedena Bachova první doložená světská kantáta.
Dílo a provedení · Weißenfels · Zdroj: Bach-Archiv -
Výmarský koncertní mistr
Bach je povýšen na koncertního mistra a má pravidelně dodávat novou hudbu.
Profesní dráha · Výmar · Zdroj: Bach-Archiv -
Narození C. P. E. Bacha
Narodil se Carl Philipp Emanuel Bach; kmotrem je mimo jiné Telemann.
Osobní život · Výmar · Zdroj: Bach-Archiv -
Köthenská smlouva
Bach uzavírá smlouvu na místo kapelníka u knížete Leopolda.
Profesní dráha · Výmar / Köthen · Zdroj: Bach-Archiv -
Výmarské vězení
Pro spor o propuštění ze služby je přibližně měsíc vězněn.
Profesní dráha · Výmar · Zdroj: Bach-Archiv -
Nástup v Köthenu
Po propuštění z výmarské služby přechází do Köthenu jako kapelník.
Profesní dráha · Köthen · Zdroj: Bach-Archiv -
Sonáty a partity pro sólové housle
Köthenský okruh vzniku BWV 1001–1006; autograf souboru je spojen s rokem 1720. Přesná geneze jednotlivých kusů je složitější.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach Digital / pramenný výzkum -
Suity pro sólové violoncello
BWV 1007–1012 jsou obecně spojovány s köthenským instrumentálním obdobím; přesné datování není jisté.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach Digital / Bach-Archiv bibliografie -
Smrt Marie Barbary
Po návratu z cesty do Karlových Varů Bach zjistí, že jeho žena zemřela a byla pohřbena.
Osobní život · Köthen · Zdroj: Bach-Archiv; Nekrolog -
Braniborské koncerty
Šest koncertů je spojeno s dedikací markraběti Christianu Ludwigovi; některé části jsou starší.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach Digital / vědecká tradice BWV -
Sňatek s Annou Magdalenou
Bach se žení s köthenskou dvorní zpěvačkou Annou Magdalenou Wilcke.
Osobní život · Köthen · Zdroj: Bach-Archiv -
Dobře temperovaný klavír I
První kniha cyklu 24 preludií a fug je uzavřena kolem roku 1722.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach Digital / Bach-Archiv bibliografie -
Jmenování v Lipsku
Bach je jmenován kantorem Thomasschule po předchozích jednáních s Telemannem a Graupnerem.
Profesní dráha · Lipsko · Zdroj: Bach-Archiv -
Thomaskantor a director musices
Oficiální začátek jeho lipské služby.
Profesní dráha · Lipsko · Zdroj: Bach-Archiv -
První lipský kantátový cyklus
Začíná mimořádně intenzivní produkce kantát pro neděle a svátky.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Magnificat
První verze Bachova Magnificat vzniká v raném lipském období; později je revidována.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach Digital / kritická pramenná tradice -
Janovy pašije
První provedení Johannes-Passion, BWV 245.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Chorálový kantátový cyklus
Bach zahajuje systematický druhý lipský cyklus založený na luterských chorálech.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Třetí kantátový cyklus
Období vzniku třetího ročního cyklu chrámových kantát.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Matoušovy pašije
První provedení první verze BWV 244 podle současné chronologie Bach-Archivu.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Collegium Musicum
Bach přebírá Schottovo Collegium Musicum v Lipsku.
Profesní dráha · Lipsko · Zdroj: Bach-Archiv -
Entwurff
Bach sepisuje memorandum o potřebném personálním zajištění chrámové hudby.
Profesní dráha · Zdroj: Bachův autograf / Bach-Archiv -
Markovy pašije
První doložené provedení BWV 247; hudba se jako úplný celek nedochovala.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Kyrie a Gloria Mše h moll
Bach zasílá části budoucí Mše h moll Friedrichu Augustovi II. a usiluje o dvorský titul.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Vánoční oratorium začíná
První z šesti částí BWV 248; celý cyklus je proveden do 6. ledna 1735.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Narození Johanna Christiana
Narodil se nejmladší Bachův syn Johann Christian Bach.
Osobní život · Zdroj: Bach-Archiv -
Dvorní skladatel
Bach získává titul kurfiřtsko-saského a královsko-polského dvorního skladatele.
Profesní dráha · Zdroj: Bach-Archiv -
Goldbergovské variace
Vydání Aria mit verschiedenen Veränderungen jako čtvrté části Clavier-Übung.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Dobře temperovaný klavír II
Druhá kniha 24 preludií a fug dostává přibližně svou známou podobu; části mají různou genezi.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach Digital / pramenná tradice -
Umění fugy
Postupně vznikající soubor contrapunctů a kánonů, BWV 1080; konečná podoba a geneze jsou předmětem výzkumu.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv bibliografie / Bach Digital -
Friedrich II. v Postupimi
Bach navštěvuje pruský dvůr, improvizuje na králem zadané téma.
Profesní dráha · Postupim · Zdroj: Bach-Archiv -
Hudební obětina
Bach zpracuje „královské téma“ do cyklu ricercarů, kánonů a sonáty.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Dokončení Mše h moll
Bach dokončuje BWV 232 jako úplnou Missa tota.
Dílo a provedení · Zdroj: Bach-Archiv -
Zhoršení zdraví
Vážné oční potíže a problémy s motorikou pravé ruky.
Osobní život · Zdroj: Bach-Archiv -
První oční operace
John Taylor operuje Bachovy oči; přesné datum se v rekonstrukcích liší.
Osobní život · Zdroj: Zegers; Bach-Archiv -
Druhá oční operace
Komplikace vedou k dalšímu zákroku; následně Bach oslepne.
Osobní život · Zdroj: Zegers; Bach-Archiv -
Úmrtí
Johann Sebastian Bach umírá v Lipsku ve věku 65 let.
Osobní život · Lipsko · Zdroj: Bach-Archiv -
Nekrolog
C. P. E. Bach a J. F. Agricola publikují základní raný životopisný pramen.
Odkaz a recepce · Zdroj: Musikalische Bibliothek / Bach-Archiv -
Forkelova biografie
Johann Nikolaus Forkel vydává první samostatnou Bachovu biografii.
Odkaz a recepce · Zdroj: Forkel -
Mendelssohnova bachovská renesance
Veřejné uvedení Matoušových pašijí v Berlíně pod Mendelssohnovým vedením se stává mezníkem recepce.
Odkaz a recepce · Berlín · Zdroj: Library of Congress; Český rozhlas -
Bach-Gesellschaft
V Lipsku vzniká společnost zaměřená na vydání Bachova souborného díla.
Odkaz a recepce · Lipsko · Zdroj: Neue Bachgesellschaft -
Neue Bachgesellschaft
Po splnění edičního cíle staré společnosti vzniká její nástupkyně.
Odkaz a recepce · Lipsko · Zdroj: Neue Bachgesellschaft -
Bach-Archiv Leipzig
Založen centrální výzkumný archiv k dvoustému výročí Bachovy smrti.
Odkaz a recepce · Lipsko · Zdroj: Bach-Archiv -
Neue Bach-Ausgabe
Začíná moderní kritická souborná edice Bachových děl.
Odkaz a recepce · Lipsko / Göttingen · Zdroj: Bach-Archiv -
Dokončení Neue Bach-Ausgabe
Vydán 103. svazek; hlavní projekt NBA je dokončen.
Odkaz a recepce · Zdroj: Bach-Archiv