BWV 8

Liebster Gott, wenn werd ich sterben?

Milý Bože, když umřu?

7 / 10 · Velmi povedené
Typ
Kantáty
Datace
1724, rev. 1744–47
Místo
neuvedeno
Tónina
E major
Obsazení
4 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
Části
6
Délka nahrávky
18 min 59 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0008 vedeno dílo „Liebster Gott, wenn werd ich sterben?“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0008 vedeno dílo „Liebster Gott, wenn werd ich sterben?“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch. Katalog uvádí tóninu E major. Datace v katalogu: 1724, rev. 1744–47.

All of Bach

Behind the music

Zvonění zvonů

Hodiny, zvony a hodinové strojky v této kantátě zpodobňují jistotu i nejistotu smrti.

Ačkoli se text kantáty o žádném zvonu výslovně nezmiňuje, její hudbou prostupuje zvonění. Pro Bacha na tom nebylo v souvislosti s textem o smrti a umírání nic neobvyklého. Stejně jako většina tehdejších Evropanů žil ve světě, v němž zvony svým vyzváněním sdělovaly přesně dané zprávy a mechanické hodiny ukazovaly čas.

Úvodní sbor určují první dvě myšlenky textu: nejistota („Kdy zemřu?“) a jistota („Čas plyne bez ustání“). Z druhé myšlenky vyrůstá pasáž připomínající hodinový strojek, v níž smyčce a basso continuo neúprosně odtikávají čas jako mechanismus hodin. Nejistota chvíle naší smrti se naopak ozývá v hoboji d’amore. Na několika místech oba hoboje znenadání a nečekaně stočí harmonii do moll. Aby byla myšlenka zcela zřejmá, provede Bach stejný obrat hned v úvodní větě sboru — přesně na slově sterben, „zemřít“.

Nejnápadnější je však flétna, která se nese nad vším ostatním jako pronikavě cinkající zvonek. Není to mohutný kostelní zvon, nýbrž malý ruční zvonek — „loretánský“ či „svatoantonínský“ —, který se používal u lůžka umírajícího. Podle lidové víry mělo jeho zvonění odhánět zlé duchy.

V následující tenorové árii zůstáváme v podobném zvukovém světě: vybrnkávané basso continuo stále připomíná zvon nebo hodinový strojek. Tentokrát však už i samotný text výslovně mluví o tom, co duše učiní, „až udeří poslední hodina“ — a ono „úderné“ zvonění slyšíme doslova také ve zpěvním partu. Obavy se rozplynou až v basové árii, která je nikoli náhodou jedinou částí kantáty s jasně taneční formou. Zvoneček splnil svůj úkol, zahnal zlé duchy a znovu se proměnil v bezstarostnou, veselou flétnu.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1724 in Leipzig

Poslech