BWV 13

Meine Seufzer, meine Tränen

Moje vzdechy, mé slzy

7 / 10 · Velmi povedené
Typ
Kantáty
Datace
1726
Místo
neuvedeno
Tónina
D minor
Obsazení
4 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
Části
6
Délka nahrávky
19 min 48 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0013 vedeno dílo „Meine Seufzer, meine Tränen“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0013 vedeno dílo „Meine Seufzer, meine Tränen“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1726.

All of Bach

Behind the music

Chabá útěcha

V této kantátě klade Bach důraz na utrpení vezdejšího světa.

Křesťanství patří k náboženstvím, v nichž utrpení zaujímá ústřední místo: utrpení Ježíše na kříži, ale také každodenní strádání našeho pozemského života. Bach napsal tuto kantátu pro den liturgického kalendáře, který měl pro něj se soužením silnou souvislost — druhou neděli po Zjevení Páně. Na první pohled to není samozřejmé, neboť předepsané evangelium vypráví o radostném zázraku: Ježíš na svatbě v Káně promění vodu ve víno. Bach a jeho libretista však příběh chápali jako obraz Kristovy spásy, která promění pozemské utrpení v nebeskou blaženost. Árie je proto vystavěna ve dvou částech: v první Bach líčí zármutek, ve druhé překročení hranic pozemského světa.

Přesto zde utrpení převažuje, jak ukazuje už titulní tenorová árie. Nářek má od samého začátku neobvyklé obsazení: dvě zobcové flétny a hoboj da caccia, jakéhosi prastrýce anglického rohu, s hlubší polohou a hořkosladkým témbrem. Téma sice uvedou obě zobcové flétny, vedoucí úlohu v doprovodu však záhy převezme hoboj da caccia. Jeho part se ve smyčkách obtáčí kolem tenorové linky jako jemný ornament na arabském reliéfu. „Mé vzdechy, mé slzy nelze spočítat,“ zpívá tenor na pokraji zoufalství.

Následuje altový recitativ s působivým závěrem, v němž Bach protáhne slovo weinen, „plakat“, téměř k nesnesení. Poté přichází jeden z vrcholů kantáty: chorál, jehož melodii Bach převzal ze Ženevského žaltáře. Pochmurnou melodii vybarvuje jasnou harmonickou paletou a vlévá jí tak extatickou energii.

Druhá část zůstává tlumená, text však postupně nabývá naděje. Její převážnou část přesto tvoří dosti nevlídná basová árie v mollové tónině. Pláč a nářek nejsou nic platné, říká; zármutku nijak nepomohou. Je to chabá útěcha. Doprovod dvou zobcových fléten a unisonových houslí však celku dodává živost a také harmonie jako by v sobě uchovávala paprsek naděje. Na koncích frází doprovod stoupá vzhůru, Bach nakrátko moduluje do dur a rovněž ve středním oddílu se harmonie stále více přiklání tímto směrem. Skutečná útěcha ovšem přichází až v závěrečném chorálu: v upřímné víře, že „ať se děje, co se děje“ — doslova podle německého textu —, Bůh vždy zná radu, i v tom nejtrpčím utrpení.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1726 in Leipzig

Poslech