BWV 26
Ach wie flüchtig, ach wie nichtig
Ach, jak pomíjivé, ach, jak marné
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1724
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A minor
- Obsazení
- 4 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
- Části
- 6
Stručně
V katalogu IMSLP je 0026 vedeno dílo „Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0026 vedeno dílo „Ach wie flüchtig, ach wie nichtig“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1724.
All of Bach
Behind the music
Marnost nad marnost
V této kantátě Bach zdůrazňuje pomíjivost života.
Uklouznete — chodidla se nejistě snaží najít oporu, jenže v sypkém písku není čeho se zachytit, a vy se závratnou rychlostí řítíte dolů do údolí. Přibližně tak se posluchač cítí při úvodním sboru kantáty Ach wie flüchtig, ach wie nichtig — a občas i v životě.
Ještě než nastoupí hlasy se zlověstným textem o smrtelnosti, a dokonce ještě než soprány, posílené lesním rohem, rozeznějí chorální melodii Michaela Francka, dokáže Bach hudbou sdělit hlavní téma kantáty: život je nejistý, prchavý a marný. Ani basso continuo, jindy spolehlivý základ Bachových hudebních staveb, tu není vůbec stabilní. Pod štěbetáním roztříštěných hobojových partů se bas děsivě houpe vzhůru a dolů v bezúčelných stupnicích, chvílemi se dokonce zcela ztrácí z dohledu a nakonec je podroben předvídatelně se opakující harmonii — sekvenci.
Než se nadějeme, sbor skončí a začne tenorová árie. Se svými šesti minutami je nejdelší větou kantáty. Zdánlivě pokojná, plynoucí melodie příčné flétny a houslí nás přivádí k virtuóznímu a půvabnému tenorovému partu. Hudební linka je plná dlouhých melismat, tedy řad tónů zpívaných na jedinou slabiku, jež mají vyjádřit prchavost života. Ke konci nás Bach, mistr hudebních úskoků, dokonce nechá trochu ztratit trpělivost: četná opakování a návraty ritornelu nám snadno mohou začít lézt na nervy.
Po krátkém altovém recitativu přichází další velkolepá árie, muzikology označovaná za „tanec smrti“. Bas posluchače varuje, aby své srdce nezaprodával hmotnému světu. Taneční rytmy a harmonické bloudění v nemotorných hobojových partech naznačují jeho zrádnost. Věřící nemají vkládat naději do světa, nýbrž do Boha. Soprán pak v řízném, mravokárném recitativu znovu zdůrazní pomíjivost všeho pozemského. Sotva minutový závěrečný chorál prostě zopakuje melodii chorálu z úvodního sboru, pohlédne konečnosti světa přímo do očí, ale skončí věčnou platností zbožnosti: „Bohabojný člověk obstojí.“
Části díla
IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1724 in Leipzig
Poslech
Média zatím čekají na ověření.