BWV 31
Der Himmel lacht! die Erde jubiliert
Nebe se směje! Země raduje
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1715, rev. 1724
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C major
- Obsazení
- 3 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
- Části
- 9
Stručně
V katalogu IMSLP je 0031 vedeno dílo „Der Himmel lacht! die Erde jubiliert“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0031 vedeno dílo „Der Himmel lacht! die Erde jubiliert“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: 1715, rev. 1724.
All of Bach
Behind the music
Touha po proměně
V této slavnostní velikonoční kantátě Bach vyhlíží božský svět, který na nás čeká.
O Velikonocích Bach vždy rozehrává všechny síly. Pro tuto slavnostní kantátu sestavil orchestr, který je na jeho poměry obrovský: tři trubky a tympány, a k tomu pětičlennou sborovou sazbu namísto obvyklých čtyř hlasů. Po čtyřicet dní před Velikonocemi byly trubky a tympány v kostele zakázány. Ve skladbách pro tento velký svátek proto Bach nechává instrumentální zvuk zaznít v celé síle; nejznámějším příkladem je patrně Velikonoční oratorium.
Jako vždy u Bacha má toto rozhodnutí také teologický důvod: Velikonoce jsou nejspíš nejvýznamnějším svátkem církevního roku. Křesťané tehdy slaví Ježíšovo zmrtvýchvstání tři dny po ukřižování. Tímto zázračným vzkříšením Ježíš zjevuje svou božskou podstatu. Zároveň předjímá vzkříšení, které čeká lidstvo, až se na konci věků vrátí a navždy přemůže smrt. Podle Bible bude tehdy všem věřícím stejně jako Ježíši darován věčný život.
Právě proměna smrtelnosti v nesmrtelnost stojí v samém středu kantáty BWV 31. Bachův libretista Salomon Franck se od Ježíšova vzkříšení odráží k pohledu na budoucí svět. Fanfárová sinfonia, která kantátu uvádí, ohlašuje Ježíše jako svrchovaného vojevůdce, jenž se pouští do boje se Smrtí. Následující rozjásaná sborová fuga víří radostí. Poté přicházejí na řadu sólisté; jejich první tři sólové úseky podpírá pouze akordická basová linka zvaná basso continuo. V dramatickém recitativu bas prorokuje: žije-li Ježíš, povstanou znovu k životu i jeho následovníci.
Následující rázná árie znovu podtrhuje Ježíšovo kralování. V tenorové árii, kde se poprvé po delší době znovu připojí všechny smyčce, se poselství obrací k lidem: náš smrtelný praotec Adam musí zaniknout, aby uvolnil místo novému nesmrtelnému člověku „stvořenému k Božímu obrazu“. Po vášnivém recitativu přichází mimořádně líbezná sopránová árie, v níž touha po proměně vrcholí: „Dovol mi být jako andělé,“ vroucně prosí zpěvačka.
Závěrečný chorál kantáty je nádherný. V běžné kantátě bývá závěrečný chorál často docela prostý: čtyři hlasy posílené orchestrem. Při velkých svátcích však Bach k hornímu hlasu často přidává protihlas. Zde tak činí s mimořádným účinkem: nad chorálem se klene odlehčená, vysoko položená houslová linka, která se třpytí jako hvězdné nebe. Jak kdysi napsal apoštol Pavel: „Jiná je sláva těles nebeských a jiná těles pozemských.“
Části díla
IMSLP uvádí: 9 movements Composition Year 1715, revised 1724, 1731
Poslech
Média zatím čekají na ověření.