BWV 36

Schwingt freudig euch empor

Vzletujte radostně vysoko

7 / 10 · Velmi povedené
Typ
Kantáty
Datace
1725–30?, rev. 1731
Místo
neuvedeno
Tónina
D major
Obsazení
3 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
Části
neuvedeno
Délka nahrávky
30 min 53 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0036 vedeno dílo „Schwingt freudig euch empor“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0036 vedeno dílo „Schwingt freudig euch empor“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch. Katalog uvádí tóninu D major. Datace v katalogu: 1725–30?, rev. 1731. Poznámka IMSLP: based on BWV 36c.

All of Bach

Behind the music

Od narozenin k adventu

Dva důvěrně známé chorály okamžitě prozradí téma kantáty: advent.

Když 2. prosince 1731 seděl jeden z učitelů Tomášské školy v kostele, nejspíš překvapeně zvedl hlavu. Náhle zaslechl hudbu, kterou Bach napsal před šesti lety k jeho narozeninám. Po úvodním sboru přišlo druhé překvapení: recitativy Bach nahradil novými chorálními zpracováními adventních písní Nun komm, der Heiden Heiland a Wie schön leuchtet der Morgenstern. Byl to chytrý tah, protože posluchačům ihned ozřejmil, že jde o adventní kantátu. Tyto oblíbené chrámové písně znal každý, takže nálada neděle — očekávání Vánoc — byla nastolena od prvních okamžiků.

Světský, slavnostní původ hudby je zřetelně slyšet. Výraznou úlohu mají dva hoboje d’amore. V první árii, která líčí nevěstu vítající Ježíše jako ženicha, se hoboj doslova stává nástrojem lásky. Také ve druhé části, prováděné po kázání, dostávají v áriích důležitou úlohu smyčce. V první z nich vítá bas Ježíše jako vzácný poklad. Všechny smyčce se spojují v elegantním, slavnostním doprovodu, do něhož se vracejí trioly z úvodní části. Ve druhé árii stojí proti tomuto plnému doprovodu jediné sólové housle hrající con sordino, s dusítkem. Hudba dokonale vystihuje slova sopránu: „I tlumenými, slabými hlasy je velebena Boží vznešenost.“

Mezi oběma áriemi se znovu objeví melodie adventního chorálu Nun komm, der Heiden Heiland, tentokrát bez ozdob, v dlouhých tónech tenorového partu a podepřená přísným kánonem hobojů d’amore. Týmž chorálem kantáta také končí, nyní ve čtyřhlasé sazbě a s doprovodem celého ansámblu.

Protože se dochovalo několik verzí kantáty, můžeme nahlédnout do zákulisí Bachova kompozičního procesu. Dílo vzniklo roku 1725 jako světská kantáta k narozeninám jednoho z učitelů Tomášské školy, jehož totožnost se dosud nepodařilo spolehlivě určit. Roku 1726 Bach skladbu znovu použil k narozeninám Charlotte Friederike Wilhelmine, princezny z Köthenu. Později partituru vytáhl ještě jednou a s novými slovy recitativů hudbu věnoval k narozeninám někomu z právnické rodiny Rivinusových. Někdy mezi lety 1725 a 1730 proměnil světskou kantátu také v chrámové dílo. V první duchovní verzi použil pouze árie a doplnil závěrečný chorál. Teprve roku 1731 zkomponoval chorální zpracování, která nahradila recitativy původní narozeninové kantáty.

Při žádné z těchto úprav Bachovi nešlo o vylepšování skladby ani o vytvoření jediné definitivní verze. Porovnání všech podob spíše ukazuje, jak prakticky uvažoval a jak svou hudbu neustále přizpůsoboval konkrétní příležitosti a okolnostem.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech