BWV 46
Schauet doch und sehet
Podívejte se a spatřete
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1723
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- D minor
- Obsazení
- 3 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
- Části
- 6
Stručně
V katalogu IMSLP je 0046 vedeno dílo „Schauet doch und sehet“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0046 vedeno dílo „Schauet doch und sehet“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1723.
All of Bach
Behind the music
Dvojí vrstvy a významy
Tato kantáta v nás probouzí neurčitý pocit, že ji odněkud známe
V úvodním sboru BWV 46 vykresluje Bach v rozlehlém preludiu a fuze obraz soužení a utrpení. Slova pocházejí z biblického Pláče Jeremjášova a vztahují se ke zničení jeruzalémského chrámu. Text je však zároveň chápán jako předobraz Kristova utrpení – není náhoda, že se objevuje také v Händelově Mesiáši – a propojuje tak Starý a Nový zákon.
V tenorovém recitativu se toto spojení obou zákonů vyjadřuje ještě zřetelněji: nejprve se hovoří o Jeruzalému a poté o Kristu. Pojítko je i hudební, neboť znovu slyšíme dvě zobcové flétny stejně jako v úvodním sboru. Nakonec budou propojovat celou kantátu: opět se výrazně uplatní v altové árii a v závěrečném chorálu.
Následující bouřlivou basovou árii lze – stejně jako úvodní sbor – vykládat dvojím způsobem. Obrací se Boží hněv proti starověkému Jeruzalému, proti dnešním hříšníkům, anebo proti oběma? Tato mnohovrstevnatost připomíná palimpsest. Doslova jde o rukopis, z něhož byl inkoust, a tedy i text, seškrábán, aby se drahocenný pergamen mohl použít pro text nový. Když se však podíváte pozorně, stín původního textu na stránce stále rozeznáte.
Palimpsest je výstižným označením také pro případy, kdy Bach znovu použil dříve složenou hudbu: odstranil starý text a nahradil jej novým. BWV 46 je dobrým příkladem. Komu se nedaří zařadit neurčitý pocit povědomosti, tomu napovíme: první polovinu úvodního sboru této kantáty Bach po letech přepracoval v část Qui tollis peccata své Mše h moll.
Altová árie ukazuje, jak Bach někdy obohacuje text a zahaluje jej do nové sítě významů, aniž by přitom sahal k právě popsanému opětovnému použití hudby. Árie vypráví o Ježíši, který nás chrání jako své ovečky či kuřátka. Hudba však postrádá oporu bassa continua a v neobvyklém obsazení dvou zobcových fléten a unisono vedených loveckých hobojů vyvolává neurčitý, poněkud tragický a nadpozemský pocit ztráty. Jako by zde Bach chtěl hudbou sdělit něco, co ze samotných slov vyčíst nedokážeme. Čteme-li a posloucháme pozorně, všechno tu má několik vrstev.
Části díla
IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1723 in Leipzig
Poslech
Média zatím čekají na ověření.