BWV 48
Ich elender Mensch, wer wird mich erlösen
Já člověk ubohý, kdo mě osvobodí
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1723
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- G minor
- Obsazení
- 2 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
- Části
- 7
Stručně
V katalogu IMSLP je 0048 vedeno dílo „Ich elender Mensch, wer wird mich erlösen“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2vv ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0048 vedeno dílo „Ich elender Mensch, wer wird mich erlösen“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2vv ch orch. Katalog uvádí tóninu G minor. Datace v katalogu: 1723.
All of Bach
Behind the music
Hudba pro ztrápené a zarmoucené srdce
Jak se Bach coby tomášský kantor přesto dokázal vyrovnat Telemannovi
Bach se své nové funkce kantora při lipské Tomášské škole oficiálně ujal 5. května 1723. Ještě téhož roku sepsala škola seznam více než stovky hudebnin s poznámkou: „Tyto věci jsou v opatrování kantora Johanna Kuhnaua Sebastiana Bacha.“ Jaké nedopatření! Chybu však lze pochopit, neboť Bachův předchůdce Johann Kuhnau zastával úřad tomášského kantora déle než dvacet let. Bach navíc zdaleka nebyl první volbou mezi hledanými Kuhnauovými nástupci. Městská rada by dala přednost Georgu Philippu Telemannovi, ten však nabídku z Lipska využil jako páku k výraznému zvýšení platu v Hamburku, kde pak zůstal kapelníkem. Teprve když ztroskotaly i další možnosti, došlo nakonec na Bacha. Dějiny se tedy docela snadno mohly ubírat – a znít – úplně jinak. Kantáta BWV 48, poprvé uvedená 3. října 1723, nabízí dobrý výchozí bod k představě takových alternativních dějin.
Ústřední úlohu v Bachově kantátě má chorál Herr Jesu Christ, ich schrei zu dir. Už při prvním tištěném vydání roku 1620 byl označen za píseň „ztrápeného a zarmouceného srdce“. V kantátě se zpívá jen jednou, totiž na samém konci, ve čtyřhlasé harmonizaci a s jinou slokou. Chorální melodii však slyšíme také v úvodním sboru: Bach ji vetkal mezi ostatní party jako dvojhlasý kánon posuvné trubky a hobojů. Typický Bach, řekli bychom si. Jenže velmi podobně postupuje Telemann ve své kantátě Erhöre mich, wenn ich rufe (TWV 1:459) z roku 1717. Ve třetí árii, v níž tenor marně volá dnem i nocí, hrají žesťové nástroje napříč ostatními party trojhlasou podobu chorálu Herr Jesu Christ, ich schrei zu dir. U Telemanna i u Bacha je účinek stejný: zatímco zpěvní hlasy ještě propadají zoufalství, nástroje už přinášejí odpověď.
V obou kantátách k této odpovědi postupujeme krok za krokem. U Bacha vede cesta od žalostného zoufalství úvodního sboru a altového recitativu k prvním zábleskům naděje v altové árii. Po obratu, jejž přinese kajícný chorál, zazní z tenorových úst odpověď: Ježíš Spasitel dává sílu a uzdravuje, což stvrzuje závěrečný chorál. A Telemann? Také končí čtyřhlasým chorálem: Und was der ewig gütig Gott. Rok po svém nástupu do úřadu tomášského kantora použil stejná slova i melodii rovněž Bach, a to v kantátě BWV 86. Možná by tedy s Telemannem v Lipsku nakonec nebylo všechno až tak odlišné.
Části díla
IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1723 in Leipzig
Poslech
Média zatím čekají na ověření.