BWV 54
Widerstehe doch der Sünde
Odporuj hříchu
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1714
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- E♭ major
- Obsazení
- sólový hlas · smyčcový soubor · basso continuo (generálbas)
- Části
- 3
Stručně
V katalogu IMSLP je 0054 vedeno dílo „Widerstehe doch der Sünde“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v str bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 0054 vedeno dílo „Widerstehe doch der Sünde“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v str bc. Katalog uvádí tóninu E♭ major. Datace v katalogu: 1714. Poznámka IMSLP: partly rev. in BWV 247.
All of Bach
Behind the music
Stručné a názorné
Touto kantátou si Bach o své první oficiální neděli ve funkci výmarského koncertního mistra nejspíš získal značné uznání
Dlouho se mělo za to, že tato kantáta není úplná. Skládá se jen ze tří částí: ze dvou árií a recitativu mezi nimi. Přesto tvoří krásně završený celek. Roku 1970 vyšlo najevo, že nechybí vůbec nic: tehdy byl objeven svazek libret Christiana Lehmse z roku 1711, který obsahuje text použitý Bachem v této kantátě. Nález zároveň objasnil, pro jakou příležitost skladba vznikla. Lehms uvádí, že text byl určen pro neděli Oculi, čtvrtou neděli před Velikonocemi, a nikoli pro čtvrtou neděli po svátku Nejsvětější Trojice, jak se do té doby předpokládalo. Oculi připadá do postní doby. V Lipsku se během ní kantáty sice neprováděly, ve Výmaru však ano. První provedení Widerstehe doch der Sünde se tedy pravděpodobně konalo už 4. března 1714 ve Výmaru. Pouhé dva dny předtím byl Bach oficiálně jmenován koncertním mistrem, a hned tak dokázal, že dokáže plnit svůj nový závazek: každý měsíc dodat novou chrámovou skladbu.
Lehmsova slova – Widerstehe doch der Sünde, Die Art verruchter Sünden a Wer Sünde tut, der ist vom Teufel – nenechávají nikoho na pochybách, že jde o zapuzení ďábla. Chce-li člověk vstoupit do příštího světa, musí odolat pozemským pokušením. Není to snadné, jak Bach ukazuje mnoha hudebními obrazy textu. Hnací rytmický vzorec první árie, spojený s napjatými harmoniemi a vytrvale stoupající melodickou linií, každopádně svědčí o veliké námaze a nesnázích. Recitativ vysvětluje, co nás čeká, pokud neuspějeme: hrob, doprovázený velmi hlubokými dunivými tóny, a ostrý meč, jímž nám Bach důrazně domlouvá. Druhá árie naproti tomu kreslí růžový obraz budoucnosti, jestliže zlu odoláme. Ďábel rychle bere nohy na ramena a v patách se mu ženou samé rychlé noty. Touto skladbou si Bach musel svou pozici znamenitě upevnit.
Části díla
IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1714 in Weimar
Poslech
Média zatím čekají na ověření.