BWV 83

Erfreute Zeit im neuen Bunde

Radostný čas v novém svazku

Typ
Kantáty
Datace
1724
Místo
neuvedeno
Tónina
F major
Obsazení
3 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
Části
5

Stručně

V katalogu IMSLP je 0083 vedeno dílo „Erfreute Zeit im neuen Bunde“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0083 vedeno dílo „Erfreute Zeit im neuen Bunde“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1724.

All of Bach

Behind the music

Pisendelovy housle?

Mimořádná virtuozita v kantátě z roku 1724

Během prvního roku ve funkci kantora lipského kostela svatého Tomáše psal Bach do svých kantát poměrně jednoduché houslové party. Dne 2. února 1724, na Hromnice, se to však od základu změnilo. Kantátu Erfreute Zeit im neuen Bunde otevírá triumfální altová árie, pro kterou Bach zvolil nápadně bohaté orchestrální obsazení. Vedle smyčcového souboru tu jsou dva hoboje, dva lesní rohy a sólové housle, které se musí vypořádat s mimořádně pohyblivým partem. Který houslista mohl tuto náročnou hudbu hrát? Nizozemský muzikolog Pieter Dirksen se otázkou zabýval a vyslovil hypotézu, že jím mohl být Johann Georg Pisendel (1687–1755). Houslista Shunske Sato s Dirksenem souhlasí: „Je to intuitivní pocit, trochu jako když poznáte dobrou omáčku na těstoviny.“ Pisendel působil po většinu života jako kapelník u drážďanského dvora a jeho virtuózní houslová hra byla hudební pýchou Německa.

Úvodní árie zní téměř jako instrumentální sinfonia, k níž byl přidán zpěvní hlas. Odmyslíte-li si alt, stane se z ní „Braniborský“ koncert. V pozdějších kantátách pro Hromnice, například Ich habe genug, BWV 82, volil Bach mírnější tón. Evangelium toho dne se nesoustředilo ani tak na očišťování Panny Marie jako na uvedení Ježíše do chrámu a na starého Simeona, který po chvilce, kdy držel požehnané dítě v náručí, mohl pokojně zemřít (Lukáš 2). Luteránští věřící se s touto ochotou zemřít rádi ztotožňovali.

Ve třetí árii Eile, Herz, voll Freudigkeit pro tenor získávají sólové housle opět výraznou úlohu. Jejich překotné pasáže vykreslují slova do nejmenších podrobností. Doprovod zde tvoří smyčce, zatímco dechové nástroje mlčí. Sólové housle hrají ozdobenou verzi partu prvních houslí, plnou poskakujících triol. Jinými slovy: první housle z ní hrají pouze hlavní tóny, vždy první tón každé trioly.

Basová árie vložená mezi ně je v Bachově díle dosti neobvyklá. Sólista zpívá verše Simeonova chvalozpěvu a mezi nimi přechází do recitativu. Doprovázejí jej unisono vedené smyčce a basso continuo. Kantátu uzavírá krátký recitativ a chorál.

Místo a varhany

Nahrávka vznikla ve Valonském kostele v samém srdci Amsterdamu. Kostel má nejen dobrou akustiku, ale je také poutním místem varhaníků zásluhou Müllerových varhan z roku 1739.

Varhaník Leo van Doeselaar říká: „Jsou to jedny z nejkrásnějších malých barokních varhan v Nizozemsku. Gustav Leonhardt působil ve Valonském kostele jako varhaník v letech 1959 až 1982. Už v šedesátých letech nechal nástroj obnovit do původní podoby. Jsou to skutečně průkopnické varhany.“ V tomto provedení opravdu používáme tyto „velké“ kostelní varhany. Pozitiv je anachronismus; za Bachových časů se vůbec nepoužíval.

„V Bachově chrámové hudbě hrály continuo vždy velké kostelní varhany. V zásadě měly stejně jemnou registraci jako pozitiv, avšak píšťaly kostelních varhan s mnohem širší menzurou tvoří podstatnější složku zvuku barokního souboru. V barokních chorálech a sborech se používaly silnější rejstříky a basová linka se hrála na pedálu se šestnáctistopým kontrabasovým rejstříkem. Skutečnost, že se tak dříve nehrálo, je vlastně jedním z nezamýšlených zkreslení historicky poučeného přístupu ke zvuku,“ vysvětluje Leo van Doeselaar.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 5 movements Composition Year 1724 in Leipzig, St. Nicholas Church

Poslech

Média zatím čekají na ověření.