BWV 109

Ich glaube, lieber Herr

Věřím, pane milý

Typ
Kantáty
Datace
1723
Místo
neuvedeno
Tónina
D minor
Obsazení
2 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
Části
6

Stručně

V katalogu IMSLP je 0109 vedeno dílo „Ich glaube, lieber Herr“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2vv ch orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0109 vedeno dílo „Ich glaube, lieber Herr“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2vv ch orch. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1723.

All of Bach

Behind the music

Povzbuzení

Zpočátku slyšíme pochybnosti, závěr však vyzařuje neochvějnou víru

Otec chlapce trpícího epileptickými záchvaty žádá Ježíše o pomoc. Ježíš odpovídá, že věřícímu je možné všechno. Otec nemocného dítěte na to říká: „Věřím, milý Pane, pomoz mé nevěře!“

Tato slova otevírají Bachovu kantátu z října 1723. Znějí v nich rozpory a pochybnosti, stejně jako v následujícím tenorovém recitativu a zejména v árii s jejími nerozhodnými rytmy a nejistými harmoniemi.

Náboženské pochybnosti byly v Bachově době stále častější a rostoucí ateismus znepokojoval mnoho teologů. V Bachově vlastní knihovně se nacházel výtisk spisu Johannese Müllera Atheismus devictus, „Přemožený ateismus“, z roku 1672: „podrobná zpráva o ateistech, pohrdačích Bohem, hanobitelích Bible a vysměvačích náboženství“.

V roce, kdy Bach kantátu napsal, doznívala nedaleko Lipska proslulá aféra. Na univerzitě v Halle přednesl roku 1721 profesor matematiky se zájmem o filozofii přednášku o čínském myšlení pro tisíc posluchačů. Profesor Christian Wolff tvrdil, že Číňané mohou díky konfucianismu dosáhnout stejně vysoké mravní a etické úrovně jako křesťané. Nevysloveným poselstvím bylo, že k dobrému životu není nutné věřit v Boha. Výsledek? Pozdvižení a dlouhé roky sporů, z nichž vzešlo téměř tři sta polemických spisů. Odpůrci Wolffa obviňovali, že je tajným ateistou.

V kantátě dodává alt pochybujícímu odvahu: Bůh mu bude v zápase stát po boku, takže víra nakonec zvítězí. A právě tam, kde bychom na konci kantáty očekávali prostý chorál, náhle zazní velkolepé zpracování se strhujícím orchestrálním doprovodem. Jde o jednu z nejstarších luterských písní a její slova svědčí o neochvějné víře v Boha.

V listopadu 1723, krátce po prvním provedení kantáty, byl Christian Wolff propuštěn ze zaměstnání a vypovězen z Pruska. Roku 1740 se však na žádost Fridricha Velikého triumfálně vrátil do Halle, a navíc s mimořádně štědrým platem.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1723 in Leipzig

Poslech

Média zatím čekají na ověření.