BWV 118
O Jesu Christ, mein's Lebens Licht
Ó Ježíši Kriste, světlo mého života
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1736–37, rev. 1746–47?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- B♭ major
- Obsazení
- smíšený sbor · orchestr
- Části
- 1
Stručně
V katalogu IMSLP je 0118 vedeno dílo „O Jesu Christ, mein's Lebens Licht“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0118 vedeno dílo „O Jesu Christ, mein's Lebens Licht“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: ch orch. Katalog uvádí tóninu B♭ major. Datace v katalogu: 1736–37, rev. 1746–47?.
All of Bach
Behind the music
Vzácné provedení
Nekonvenční pohřební hudba s neobvyklým nástrojovým obsazením
Někdy si Bach – alespoň z pohledu dnešních interpretů – tak trochu stojí v cestě sám. Nejasné žánry a neobvyklé nástroje činí jeho dílo zajímavým, ale zároveň někdy obtížně zařaditelným. Dobrým příkladem je O Jesu Christ, meins Lebens Licht. Skladba má jedinou větu, takže mezi kantáty vlastně nepatří. Kvůli samostatným instrumentálním partům se však obvykle nepočítá ani mezi moteta, ačkoli sám Bach ji právě tak označil.
První ze dvou verzí skladby navíc vedle cinku a tří pozounů vyžaduje dva nástroje zvané lituus. Toto latinské slovo etruského původu znamená „zahnutý“ nebo „křivý“ a označovalo také zakřivenou hůl či zahnutý dechový nástroj. Různí starší autoři popisují lituus jako vojenský signální nástroj. Není však jasné, co jím mínil Bach. Mohlo jít o druh alpského rohu, známého už v šestnáctém století jako lituus alpinus. Nebo to snad, jak na počátku sedmnáctého století napsal Michael Praetorius, bylo jiné jméno pro šalmaj či křivý roh? Za Bachových časů se slovem lituus označovaly také žesťové nástroje. My jsme proto zvolili dvě trubky.
Kvůli všem těmto nejasnostem se BWV 118 hraje poměrně zřídka, ačkoli pro to neexistuje sebemenší hudební důvod. Je to nádherné zpracování chorálu, jaká známe z kantát. Instrumentální úvod udává náladu melancholickými liniemi a harmoniemi. V témže duchu pokračuje chorální melodie v dlouhých sopránových notách i ostatní hlasy, které ji napodobují. Bach skladbu skutečně napsal pro pohřeb. V říjnu 1740 zazněla u hrobu Joachima Friedricha von Fleminga. Jiný skladatel by pro takovou příležitost patrně vytvořil něco konvenčnějšího. Bach však okamžiku využil, aby napsal dílo výjimečné i v rámci vlastní tvorby.
Části díla
IMSLP uvádí: 1 section (108 bars) Composition Year 1736-37 (original)1746-47 (re-orchestration)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.