BWV 119

Preise, Jerusalem, den Herren

Chvalte, Jeruzalémě, Hospodina

Typ
Kantáty
Datace
1730
Místo
neuvedeno
Tónina
C major
Obsazení
4 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
Části
9

Stručně

V katalogu IMSLP je 0119 vedeno dílo „Preise, Jerusalem, den Herren“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0119 vedeno dílo „Preise, Jerusalem, den Herren“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: 1730.

All of Bach

Behind the music

Pestrobarevná

Bach hostí městskou radu majestátní hudbou

V této překypující kantátě nasazuje Bach všechny síly. Pro orchestr požaduje hned čtyři trubky, dále tympány, tři hoboje, dvě zobcové flétny a smyčce. Bohatě obsazena je i basová skupina: podle rukopisu má být více violoncell, fagotů i violonů. Bach, který v Lipsku působí pouhé tři měsíce, tím předkládá svou hudební navštívenku. Tuto Ratswahlkantate, kantátu k uvedení městské rady do úřadu, napsal pro slavnostní bohoslužbu při každoroční obměně rady v roce 1723. Bohoslužby se účastnili všichni významní hodnostáři, a Bach tak dostal výbornou příležitost předvést své kantorské schopnosti.

Zanícené úvodní takty okamžitě udávají tón. Bach používá majestátní tečkovaný rytmus, který je od dob Lullyho spojován s nádherou francouzského dvora. Přesně v okamžiku, kdy by do francouzské ouvertury měla vtrhnout rychlá instrumentální fuga, nechává Bach vstoupit sbor.

Anonymní libretista založil slova úvodního sboru na verších 12–14 ze 147. žalmu. Jeruzalém a jeho požehnané děti zde představují město Lipsko a jeho obyvatele; tento obraz pokračuje i v dalších větách. V tanečně laděné první árii doprovázejí tenor dva hoboje da caccia, „lovecké hoboje“. Hoboj da caccia je altový nástroj z hobojové rodiny. Zahnutá trubice a kovový ozvučník mu dodávají podobu loveckého rohu, a odtud pochází jeho název. Jak vypráví hobojista Martin Stadler, Bach si nechal tento nástroj vyvinout sám.

Basový recitativ, který následuje po tenorové árii, doprovázejí trubky, tympány a ostatní dechové nástroje, takže připomíná obřadnou městskou či státní hudbu.

V altové árii se dvěma zobcovými flétnami zachází libretista velmi daleko: městskou radu označuje nejen za Boží dar, ale dokonce za jeho obraz. Po sopránovém recitativu přichází působivý sborový oddíl, jenž vyžaduje stejné velkolepé obsazení jako ouvertura na začátku kantáty. Tento chvalozpěv působí jako závěr, ale ještě jím není. Alt v recitativu ohlašuje, že Pánu stále dlužíme závěrečnou modlitbu. Touto prosbou o pomoc a požehnání je prostý chorál odvozený z Lutherova německého překladu Te Deum.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 9 movements Composition Year 1723 in Leipzig

Poslech

Média zatím čekají na ověření.