BWV 127
Herr Jesu Christ, wahr' Mensch und Gott
Pane Ježíši Kriste, pravý člověk i Bůh
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1725
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- F major
- Obsazení
- 3 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
- Části
- 5
Stručně
V katalogu IMSLP je 0127 vedeno dílo „Herr Jesu Christ, wahr' Mensch und Gott“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0127 vedeno dílo „Herr Jesu Christ, wahr' Mensch und Gott“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 3vv ch orch. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1725.
All of Bach
Behind the music
Pán, člověk, Bůh
Poslední neděle před postní dobou v sobě nese veliký příslib
Také smrtelníci v Bachově době nacházeli útěchu v jedné zvláštní smrti: v Ježíšově utrpení a jeho vítězství nad smrtí. O poslední neděli před postem kantáta 127 cituje a parafrázuje pohřební píseň teologa Paula Ebera, Lutherova přítele. Ostatní tři kantáty, které Bach napsal pro neděli Estomihi, sedmou neděli před Velikonocemi, používají slova z evangelií.
Pohřeb může působit jako ponurá událost, Eber však celou svou písní protkává příslib věčného života. To dobře odpovídá biblickým čtením, která za Bachových časů předcházela kantátě: chvalozpěvu na lásku z Prvního listu Korintským a Ježíšovu setkání se slepcem, jenž navzdory své slepotě dokáže spatřit jeho božství. Oba oddíly hovoří o víře, vytrvalosti a spáse.
Herr Jesu Christ, wahr’ Mensch und Gott tvořila velké finále Bachova druhého lipského roku. Pro tento rok si naplánoval každý týden novou kantátu založenou na chorálu a v úvodním sboru BWV 127 skutečně tradičně slyšíme chorální melodii v sopránech. Nástroje však odpovídají vlastním chorálem: Christe, du Lamm Gottes, Lutherovou písní často pokládanou za německé Agnus Dei. V pozadí se stále opakuje klopýtavá figura. Někteří ji vykládají jako rány bičem, jiní v ní naopak spatřují obraz královské důstojnosti: Ježíšova cesta byla bolestná a zároveň slavná.
Následuje dechberoucí, intenzivní dialog sopránu a hoboje s jedinečným doprovodem zobcových fléten a continua. Věřící duše ví, že byla spasena i ve své poslední hodině; smyčce v prostředním oddílu tiše napodobují vyzvánění umíráčku. Příkrý protiklad přináší následující basová árie. Směs recitativu, chorálu a árie vykresluje výraznými barvami konec světa. Zazní také poslední polnice, zde skutečná trubka. Nebe i země stravují plameny a nástroje běsní, bas však zůstává neochvějný. Způsob, jakým se přenáší přes nápor nástrojů, často v prostých trojzvucích, znovu vyjadřuje bezmeznou důvěru. Tatáž důvěra charakterizuje i prostý závěrečný akord, prosbu o pokojnou smrt.
Části díla
IMSLP uvádí: 5 movements Composition Year 1725 in Leipzig
Poslech
Média zatím čekají na ověření.