BWV 162
Ach! ich sehe, itzt, da ich zur Hochzeit gehe
Aha! Už chápu, teď když jdu na svatbu
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1716
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A minor
- Obsazení
- 4 × sólové hlasy · smíšený sbor · orchestr
- Části
- 6
Stručně
V katalogu IMSLP je 0162 vedeno dílo „Ach! ich sehe, itzt, da ich zur Hochzeit gehe“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0162 vedeno dílo „Ach! ich sehe, itzt, da ich zur Hochzeit gehe“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 4vv ch orch. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1716. Poznámka IMSLP: incomplete.
All of Bach
Behind the music
Oděv předepsán: nebeský
Biblické podobenství přináší útěchu
„Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených,“ slýchávali jsme kdysi čas od času. Odkud však toto rčení pochází? V Matoušově evangeliu vypráví Ježíš o královské svatbě. Bylo rozesláno množství pozvánek, každý z hostů si však našel vlastní výmluvu: měl příliš mnoho práce, byl příliš unavený nebo ho oslava jednoduše nezajímala. Král, pobouřený takovým pohrdáním svým synem, dal na svatební hostinu shromáždit pestrou směsici dobrých i zlých lidí. Jeden z nich však měl tu drzost, že přišel v obyčejném oděvu. Krále to pohoršilo natolik, že jej nechal vyhodit ven. O jednoho vyvoleného méně!
Básník Salomo Franck promítá toto poněkud záhadné podobenství do otázek své doby: s místem v nebi mohou počítat pouze ti, kdo jsou náležitě „oblečeni“, tedy vedou ctnostný a bohabojný život. Postavami jsou Bůh jako král, Ježíš jako ženich a lidská duše jako jeho nesmělá nevěsta. Franck výraznými kontrastními barvami kreslí, o co jde. V úvodní árii proti sobě staví „jed duše a chléb života“ nebo „zář nebe a plameny pekla“ a Bach je zhudebňuje hadovitými zákruty. Když kantátu později uváděl znovu, přidal k árii part pro corno da tirarsi, nástroj možná vyvinutý zvlášť pro jeho stálého trumpetistu Gottfrieda Reicheho.
Tenor znovu vyloží Boží plán a soprán pak prosí, aby nám Ježíš navzdory našim hříchům a slabostem daroval odpuštění a „chléb života“. Původně jej podporoval sólový nástroj, snad flétna, housle nebo hoboj, jeho part se však nedochoval. V tomto provedení hraje sólovou linku pravá ruka varhaníka. Příběh uzavírá duet altu a tenoru, opět jen se střídmým doprovodem continua. Oba hlasy s vděčností jásají, že Bůh ve svém milosrdenství opatřuje pravým křesťanům vhodný oděv. Příhodný konec tvoří sloka chorálu Alle Menschen müssen sterben.
Části díla
IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1715 in Weimar
Poslech
Média zatím čekají na ověření.