BWV 210
O holder Tag, erwünschte Zeit
Ó laskavý dnu, vyvolávaný čase
- Typ
- Kantáty
- Datace
- 1738–41?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A major
- Obsazení
- sólový hlas · orchestr
- Části
- 10
Stručně
V katalogu IMSLP je 0210 vedeno dílo „O holder Tag, erwünschte Zeit“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v orch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0210 vedeno dílo „O holder Tag, erwünschte Zeit“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v orch. Katalog uvádí tóninu A major. Datace v katalogu: 1738–41?. Poznámka IMSLP: re-used in BWV 210?.
All of Bach
Behind the music
Mezi požehnáním a hříchem
Óda na hudbu se mění ve zbožnou svatební kantátu
Dne 12. ledna 1729 navštívil Lipsko vévoda Christian Sasko-Weissenfelský a město jej velkolepě hostilo – samozřejmě i hudbou. Bach dostal jako první za úkol napsat pro tuto příležitost nové dílo, a tak vznikla premiéra O angenehme Melodei, BWV 210a. Sólový part téměř jistě zpívala Anna Magdalena Bachová, druhá Bachova manželka, kterou vévoda znal z dob jejího působení u jeho uměnímilovného dvora.
Podobná příležitostná skladba mohla snadno zmizet v zásuvce, Bach však tuto kantátu provedl ještě nejméně čtyřikrát. Umožnil mu to její poměrně obecný obsah: výklad o moci hudby se hodí prakticky pro kteroukoli příležitost. Několik nových recitativů zde, drobné úpravy slov árií onde – a významnou událost bylo možné znovu ozdobit bez přílišné práce. Tak se BWV 210a proměnila ve svatební kantátu BWV 210 O holder Tag, erwünschte Zeit.
Svatební? Pro takovou událost bychom možná čekali něco slavnostnějšího, třeba jiskřivou kantátu 201 Geschwinde, ihr wirbelnden Winde. Co si však počít s veršem bei verliebten Eheleuten soll’s stille sein – „u milujících se manželů má být ticho“? Ticho na svatební hostině? Představovala snad hudba hrozbu? Toto zbožné rozjímání však anonymním novomanželům zřejmě dokonale vyhovovalo. Novější bádání ukazuje k ctižádostivému mladému páru: berlínskému dvornímu lékaři Georgu Ernstu Stahlovi a Johanně Schraderové. Byli dobrými přáteli Carla Philippa Emanuela Bacha a jeho otec Sebastian u nich příležitostně pobýval.
V pěti áriích dosahuje Bach nejvyšší rozmanitosti nástrojového obsazení i nálady. Od krásných beseelte Lieder přecházíme přes matte Töne a zarte Harmonie k paradoxní třetí árii. Flétna má být umlčena, ale marně: jde si vlastní cestou a je virtuóznější než kdy předtím. Následuje stylizovaná polonéza a závěrečná árie připomínající chorál – rozhodně žádný veselý tanec. Vážný ráz naznačuje, že sólová kantáta byla určena znalcům. Libretista, který text přepracoval, jim na konci výslovně děkuje za dobrý vkus… a nepochybně také za plnou peněženku.
Části díla
IMSLP uvádí: 10 movements Composition Year 1738–41? in Leipzig
Poslech
Média zatím čekají na ověření.