BWV 225

Singet dem Herrn ein neues Lied

Zpívejte Hospodinu novou píseň

Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1727
Místo
neuvedeno
Tónina
B♭ major
Obsazení
2 × smíšený sbor
Části
3

Stručně

V katalogu IMSLP je 0225 vedeno dílo „Singet dem Herrn ein neues Lied“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch.

Popis

V katalogu IMSLP je 0225 vedeno dílo „Singet dem Herrn ein neues Lied“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: 2ch. Katalog uvádí tóninu B♭ major. Datace v katalogu: 1727.

All of Bach

Behind the music

Chameleonské

Mozart se z této skladby dokázal poučit

„K tomu by se měl přidat celý orchestr,“ napsal Mozart do svého opisu Bachova moteta Singet dem Herrn. Skladba jej nadchla, když ji roku 1789 při návštěvě lipské Tomášské školy zahráli jako překvapení. Na vlastní žádost poté dostal její opis. Johann Friedrich Rochlitz ve zprávě o události o deset let později dokonce uvádí, že Mozart zvolal: „Tady je konečně něco, z čeho se dá učit!“

Ve třech větách moteta koncipovaného jako koncert zachází Bach s oběma sbory mimořádně vynalézavě. Po bujaré velké přehazované se slovem Singet! se oba sbory nejprve vrhnou do složité fugy. Pomalá věta je chorálem slavnostně zpívaným druhým sborem, zatímco první skrze něj proplétá důmyslnou „árii“. Nakonec se všechno opakuje, pouze si sbory role vymění: druhý zpívá árii a první chorál. Závěr připomíná taneční hru na otázku a odpověď, kterou uzavírá společně provedená čtyřhlasá fuga.

Chameleonská povaha moteta ztěžuje rozhodnutí, pro jakou příležitost mohlo vzniknout. Ani jedna ze dvou často navrhovaných možností není zcela přesvědčivá. Pro pamětní bohoslužbu za polskou královnu je skladba nejspíš až příliš veselá, pro narozeninovou hudbu krále Augusta, který se právě zotavil z vážné nemoci, zase trochu příliš slavnostní.

Domněnka, že Mozart opis potřeboval k napsání svého Requiem, působí velmi přitaženě za vlasy. Do instrumentace Singet dem Herrn ein neues Lied se každopádně nikdy nepustil. A nejspíš je to dobře.

Moteta BWV 225–231, 118 a Anh. 159

Kantáty byly Bachovým každodenním chlebem a pravidelnou součástí jeho týdenních povinností tomášského kantora. S motety to bylo úplně jinak. Kromě kantáty se v Lipsku hrálo jen málo nové hudby; skladby se vybíraly především ze sbírky motet Florilegium Portense. Bach tak měl prostor psát díla na objednávku pro soukromé příležitosti, často pohřby. Desítky z nich se bohužel nejspíš ztratily. Na rozdíl od ostatních Bachových vokálních děl však skladby, které se dochovaly, zůstaly na repertoáru nepřetržitě od svého vzniku.

Dochovaná autentická moteta – devět skladeb, ačkoli bádání pokračuje – navazují na žánr s úctyhodnou tradicí. Na pozadí přísné renesanční polyfonie převzala Schützova generace (1585–1672) prvky z opulentních vícesborových děl Giovanniho Gabrieliho a dala jim středoněmeckou luterskou podobu. Také u Bacha se obsah soustředí na chorály a biblické úryvky, zatímco světský madrigalismus, jednoduše řečeno hudební znázorňování slov, slouží pouze k posílení výrazu duchovního žánru.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 1 motet (in 3 sections) Composition Year 1726–27 in Leipzig

Poslech

Média zatím čekají na ověření.