BWV 404
O Traurigkeit, o Herzeleid
Ó žalosti, ó srdceryvnosti
- Typ
- Chorály a větší duchovní skladby
- Datace
- ?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A minor
- Obsazení
- smíšený sbor
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0404 vedeno dílo „O Traurigkeit, o Herzeleid“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: ch.
Popis
V katalogu IMSLP je 0404 vedeno dílo „O Traurigkeit, o Herzeleid“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: ch. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: ?.
All of Bach
Behind the music
Bachův tichý výkřik
Zoufalství a pochybnost na Velký pátek
Chorály tvoří páteř luterské víry. Sám velký reformátor prosazoval fides ex auditu, víru přicházející ze slyšení, neboť věděl, že spojení povznášejícího textu s hudbou znásobuje jeho účinek. Šel příkladem a vytvořil 36 duchovních písní: některé vycházely ze žalmů, jiné byly zcela nové. V 18. století znaly obce tyto písně tak důvěrně, že Bach a jeho současníci mohli pouhou citací chorálu snadno určit náladu árie, sborové části nebo instrumentální skladby. Chorál fungoval jako tematický signál či teologická korouhev vlající nad celým dílem.
Z Bachových vokálních děl známe množství chorálů: někdy se jejich melodie v jednohlasu vplétá do sboru či árie, jindy je upravena pro čtyři hlasy, zpravidla s původním nápěvem v sopránu a samozřejmě s textem. Víme však také, že Bach napsal desítky čtyřhlasých chorálních zpracování beze slov. Brzy po jeho smrti se jeho hudba stala vzorem a chorály učily nejednoho skladatele, jak melodii opatřit tou nejlepší harmonií.
Chybí-li slova, původní souvislosti většinou musíme pouze odhadovat. V tomto případě však máme několik vodítek. Především známe nezaměnitelný text náležející k melodii: „Ó nejhlubší žale, ó bolesti srdce! Viděla země kdy něco tak smutného? Jediný Syn Otce nyní leží v hrobě.“ Slova bezpochyby odkazují k Velkému pátku. Jeden z pramenů navíc naznačuje, že O Traurigkeit může být úryvkem ze ztracených Markových pašijí BWV 247, konkrétně z okamžiku, kdy Josef z Arimatie připravuje Ježíšovo tělo k pohřbu.
To by mohlo vysvětlovat, proč Bach míří tak přímo k jádru věci. Chorály v pašijích totiž často mimořádně přesně zapadají do vyprávění, a to i po hudební stránce. Zejména v první řádce je cítit pronikavé zoufalství; teprve potom jako by přicházelo určité smíření s nevyhnutelným.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.