BWV 444
Brich entzwei, mein armes Herze
Rozpadni se, mé ubohé srdce
- Typ
- Chorály a větší duchovní skladby
- Datace
- 1736
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- sólový hlas · basso continuo (generálbas)
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 4 min 22 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0444 vedeno dílo „Brich entzwei, mein armes Herze“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 0444 vedeno dílo „Brich entzwei, mein armes Herze“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.303, p.203).
All of Bach
Behind the music
Přístupná prostota
Tato dojemně upřímná píseň se soustředí na lidské city
Brich entzwei, mein armes Herze, BWV 444, je pro Bacha neobvyklou skladbou. Duchovní píseň zní velmi prostě. Na rozdíl od většiny Bachových virtuózních vokálních děl byly tyto písně určeny ke zpěvu v domácnosti. Melodie je jasná a čistá; snadno se k ní mohl připojit i člověk s omezeným hlasovým rozsahem. Stejně přístupný je doprovod: nad přímočarou basovou linkou jsou stručně naznačeny akordy, trochu podobně jako v zápisu dnešních populárních hudebníků. S trochou cviku tedy píseň zvládl každý, kdo měl alespoň základní hudební průpravu. Stačil hlas a libovolný hluboký nástroj.
Píseň pochází z knihy 954 duchovních zpěvů, kterou vydal Bachův skladatelský kolega Georg Christian Schemelli. Jeho syn se pravděpodobně učil u Bacha v lipské Tomášské škole, kde Bach působil. S jistotou víme, že Bach napsal tři písně ze sbírky; BWV 444 patří ke sporným případům. Je velmi pravděpodobné, že skladbě pouze vtiskl konečnou podobu. Bachovi na zdůrazňování vlastního autorství ostatně příliš nezáleželo: své kompozice neuzavíral jménem, nýbrž písmeny „SDG“, zkratkou latinského Soli Deo gloria – „Jedině Bohu sláva“.
Dojemně upřímnému textu lze snadno porozumět. Je to nářek, který zní téměř jako chvalozpěv. Ačkoli pojednává o Ježíšově smrti, v harmoniích už probleskují paprsky slunce jeho zmrtvýchvstání. Osobní tón dobře odpovídá teologickému směru, který za Bachova života získával stále větší vliv: pietismu, soustředěnému na prožívání věřícího a na zbožný způsob života.
Musicalisches Gesang-Buch G. C. Schemelliho
V 18. století byly duchovní zpěvníky pro soukromé užití důležitou pomůckou prosté domácí zbožnosti. Například v letech 1704 až 1734 vyšlo nejméně sedmnáct vydání Freylinghausenova Geistreiches Gesangbuch. O dva roky později přišel pietista Georg Christian Schemmel, známý jako Schemelli, s vlastním zpěvníkem. Obsahoval úctyhodných 954 písní, z nichž 69 bylo opatřeno melodií, začátkem textu a číslovaným basem. Aby předčil konkurenci, přizval si patrně nejslavnějšího hudebního poradce všech dob, který byl shodou okolností učitelem jeho syna: Johanna Sebastiana Bacha. Podrobný výzkum ukázal, že z jednadvaceti původních melodií ve sbírce BWV 439–509 lze tomášskému kantorovi s jistotou připsat pouze tři: BWV 452, 478 a 505. Ostatní představují doprovody, úpravy a zdokonalení. Přesná míra Bachova podílu na Schemelliho zpěvníku patrně navždy zůstane záhadou.
Poslech
Brich entzwei, mein armes Herze
Michaela Riener and Menno van Delft
Otevřít nahrávku