BWV 445
Brunnquell aller Güter
Pramen veškerého dobra
- Typ
- Chorály a větší duchovní skladby
- Datace
- 1736
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- sólový hlas · basso continuo (generálbas)
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0445 vedeno dílo „Brunnquell aller Güter“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 0445 vedeno dílo „Brunnquell aller Güter“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.355, p.236).
All of Bach
Behind the music
Chvála Pramene všeho dobra
Svatodušní báseň oslavující všechna charismata Ducha svatého
„Pramenem všeho dobra“ z názvu je sám Duch svatý, jemuž Bible připisuje udílení několika základních charismat neboli darů. Tuto svatodušní báseň napsal v polovině 17. století Johann Franck, jeden z nejvýznamnějších luterských básníků. Melodie, kterou Bach použil ve Schemelliho zpěvníku, vyšla poprvé roku 1653 v epochální sbírce Praxis Pietatis Melica – „Cvičení ve znějící zbožnosti“. Jejím autorem mohl být editor sbírky, velký Johann Crüger.
Původních osm slok, z nichž tenor v této nahrávce zpívá čtyři, líčí a oslavuje všechna dobrodiní, zásluhy a dary doslova „vnuknuté“ Bohem. Text se však postupně proměňuje v naléhavou prosbu o stálost ve víře a vyrovnanost uprostřed nepokojů. Závěrečná sloka je modlitbou za překonání Satanových nástrah a za udělení místa v nebeském sboru.
Chytlavá melodie, která neustále střídá mollový a durový charakter, je vážná i hravá zároveň. Snadno bychom si ji dokázali představit jako téma variačního cyklu. Rozdílná délka veršů – po šesti kratších přicházejí dva delší – udržuje báseň plynulou a poutavou. V duchu hudební tradice 17. století odděluje čtyři vybrané sloky drobná mezihra neboli ritornel. Je to jeden z nápěvů, které zůstávají dlouho v uchu – a právě o to možná jeho zbožnému autorovi šlo.
Musicalisches Gesang-Buch G. C. Schemelliho
V 18. století byly duchovní zpěvníky pro soukromé užití důležitou pomůckou prosté domácí zbožnosti. Například v letech 1704 až 1734 vyšlo nejméně sedmnáct vydání Freylinghausenova Geistreiches Gesangbuch. O dva roky později přišel pietista Georg Christian Schemmel, známý jako Schemelli, s vlastním zpěvníkem. Obsahoval úctyhodných 954 písní, z nichž 69 bylo opatřeno melodií, začátkem textu a číslovaným basem. Aby předčil konkurenci, přizval si patrně nejslavnějšího hudebního poradce všech dob, který byl shodou okolností učitelem jeho syna: Johanna Sebastiana Bacha. Podrobný výzkum ukázal, že z jednadvaceti původních melodií ve sbírce BWV 439–509 lze tomášskému kantorovi s jistotou připsat pouze tři: BWV 452, 478 a 505. Ostatní představují doprovody, úpravy a zdokonalení. Přesná míra Bachova podílu na Schemelliho zpěvníku patrně navždy zůstane záhadou.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.