BWV 447
Der Tag ist hin, die Sonne gehet nieder
Den je skončil, slunce zapadá
- Typ
- Chorály a větší duchovní skladby
- Datace
- 1736
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- sólový hlas · basso continuo (generálbas)
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 2 min 35 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0447 vedeno dílo „Der Tag ist hin, die Sonne gehet nieder“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 0447 vedeno dílo „Der Tag ist hin, die Sonne gehet nieder“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.40, p.25).
All of Bach
Behind the music
BWV 447 je duchovní píseň „Der Tag ist hin, die Sonne gehet nieder“ (Den pominul, slunce zapadá) v tónině g moll pro sólový hlas a basso continuo, pocházející ze slavného Schemelliho zpěvníku (Musicalisches Gesang-Buch) vydaného v Lipsku roku 1736.
Kontext Schemelliho zpěvníku (1736)
Čísla BWV 439–507 tvoří v Bachově katalogu ucelený soubor 69 duchovních písní a árií. Tyto skladby vyšly v obsáhlém kancionálu, který pro domácí i církevní pobožnosti sestavil zámecký kantor v Zeitzu Georg Christian Schemelli a vytiskl jej lipský nakladatel Christoph Breitkopf.
Schemelli v předmluvě výslovně uvedl, že nápěvy v knize byly nově vytvořeny nebo po melodické a basové stránce zrevidovány Johannem Sebastianem Bachem. Bach k vybraným písním vypracoval generálbasový doprovod a upravil melodické linie tak, aby odpovídaly nárokům umělecké barokní písně.
Tematika a text večerní písně
Skladba BWV 447 je zařazena v oddílu večerních písní (Abend-Lieder, písně č. 40 až 49), kde bezprostředně navazuje na další známý večerní chorál Der lieben Sonne Licht und Pracht (BWV 446):
Meditace nad koncem dne: Text Johanna Christopha Herzoga z roku 1692 sleduje tradiční luteránskou večerní symboliku – západ slunce a příchod soumraku je paralelou k pomíjivosti lidského pozemského života.
Odevzdání do Boží ochrany: Nastupující temnota noci symbolizuje hřích a nebezpečí, proti nimž píseň staví Krista jako jediné pravé, nepomíjivé světlo a prosí o pokojnou ochranu během spánku.
Hudební charakter a Bachův rukopis
Volba tóniny g moll: V barokní afektové teorii byla tónina g moll spojována s usebraností, vážností, melancholií a tichou modlitbou.
Melodická křivka: Zpěvní linka začíná klesajícím motivem, který doslovně maluje západ slunce („die Sonne gehet nieder“). Fráze jsou klidné, prosté přehnané virtuozity, přizpůsobené kontemplativnímu charakteru domácí pobožnosti.
Basso continuo: Právě v basové lince je Bachův vklad nejpatrnější. Místo statické harmonické podpory vytváří samostatně vedený protihlas, jehož chromatické kroky a průtahy dodávají prosté melodii hluboké harmonické napětí.
V moderní provozovací praxi je píseň interpretována buď komorně (zpěv s doprovodem cembala či pozitivu a violoncella/violy da gamba), nebo v úpravách pro čtyřhlasý sbor.