BWV 462

Gott, wie groß ist deine Güte

Bože, jak velká je tvá dobrota

Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1736
Místo
neuvedeno
Tónina
neuvedena
Obsazení
sólový hlas · basso continuo (generálbas)
Části
neuvedeno

Stručně

V katalogu IMSLP je 0462 vedeno dílo „Gott, wie groß ist deine Güte“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.

Popis

V katalogu IMSLP je 0462 vedeno dílo „Gott, wie groß ist deine Güte“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.360, p.240).

All of Bach

Behind the music

Bach × Schemelli

Klidná a vyrovnaná píseň o důvěře v Boha

Roku 1736 vydal pietista Schemelli zpěvník pro domácí zbožnost obsahující úctyhodných 954 písní. U 69 z nich byla otištěna melodie, začátek textu a číslovaný bas. Předpokládá se, že některé z těchto 69 melodií napsal Bach, což by odpovídalo jeho povinnostem chrámového hudebníka. Bach byl navíc učitelem Schemelliho syna.

Pozoruhodnou a bezpečně doloženou skutečností je, že čtyři sloky písně Gott, wie groß ist deine Güte napsal sám Schemelli. Text je řemeslně dobře vystavěný, i když nedosahuje úrovně proslulých dobových básníků Paula Gerhardta či Georga Neumarka. Nabízí však zajímavý vhled do mysli člověka, který nelitoval nákladů ani úsilí, aby mohl vytisknout zpěvník s 954 písněmi. Báseň zřejmě Bacha zaujala natolik, že ji zařadil mezi pečlivě upravené skladby Schemelliho sbírky.

Možná šlo také o Bachovo gesto úcty vůči panu Schemmelovi, jak se původně jmenoval. Jinak nedoložená melodie by dokonce mohla pocházet od samotného Schemelliho. Je dostatečně ušlechtilá a vytříbená: zpěvní hlas i bas plynou ve vyváženém osminovém pohybu a procházejí nádhernými modulacemi. Přestože výslovný údaj o autorství chybí, podezření rychle padá na Johanna Sebastiana Bacha.

Vděčnost za Boží dobrotu a chvála jeho milosrdenství patřily Bachovi k blízkým tématům. Vděčnost navzdory nemocem a smrti deseti dětí se nám dnes může zdát téměř nepochopitelná. V této písni ze třicátých let 18. století se však setkáváme s klidnou, jistou, ba vyrovnanou vírou.

Musicalisches Gesang-Buch G. C. Schemelliho

V 18. století byly duchovní zpěvníky pro soukromé užití důležitou pomůckou prosté domácí zbožnosti. Například v letech 1704 až 1734 vyšlo nejméně sedmnáct vydání Freylinghausenova Geistreiches Gesangbuch. O dva roky později přišel pietista Georg Christian Schemmel, známý jako Schemelli, s vlastním zpěvníkem. Obsahoval úctyhodných 954 písní, z nichž 69 bylo opatřeno melodií, začátkem textu a číslovaným basem. Aby předčil konkurenci, přizval si patrně nejslavnějšího hudebního poradce všech dob, který byl shodou okolností učitelem jeho syna: Johanna Sebastiana Bacha. Podrobný výzkum ukázal, že z jednadvaceti původních melodií ve sbírce BWV 439–509 lze tomášskému kantorovi s jistotou připsat pouze tři: BWV 452, 478 a 505. Ostatní představují doprovody, úpravy a zdokonalení. Přesná míra Bachova podílu na Schemelliho zpěvníku patrně navždy zůstane záhadou.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech

Média zatím čekají na ověření.