BWV 465

Ich freue mich in dir

Raduji se v Tebe

Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1736
Místo
neuvedeno
Tónina
neuvedena
Obsazení
sólový hlas · basso continuo (generálbas)
Části
neuvedeno

Stručně

V katalogu IMSLP je 0465 vedeno dílo „Ich freue mich in dir“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.

Popis

V katalogu IMSLP je 0465 vedeno dílo „Ich freue mich in dir“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.194, p.130).

All of Bach

Behind the music

Vítej, bratříčku!

Nejtěsnější myslitelný vztah: Ježíš se stává mým bratrem

Bach měl verše této duchovní písně od Caspara Zieglera (1621–1690), filosofa, právníka a uznávaného básníka, zřejmě rád. Jinak by je nezvolil pro vánoční kantátu Ich freue mich in dir, BWV 133, ani by se nerozhodl upravit je pro Schemelliho zpěvník, sbírku duchovních písní vydanou roku 1736 v Lipsku Georgem Christianem Schemellim, na níž se Johann Sebastian Bach podílel.

Představu Ježíše Krista jako skutečného bratra z masa a krve důrazně hlásal už Luther: Des sollt ihr alle fröhlich sein, dass Gott mit euch ist worden ein. Er ist geborn euer Fleisch und Blut, euer Bruder ist das ewig Gut. – „Z toho se máte všichni radovat, že Bůh se s vámi stal jedno. Narodil se jako vaše tělo a krev; věčné Dobro je vaším bratrem.“ Tato myšlenka dokonale zapadá do početného rodinného prostředí, které Bach důvěrně znal. Ze svých sedmi sourozenců poznal čtyři a jeho vlastní početné děti tvořily skutečný orchestr bratrů a sester.

Vtělení božského Spasitele, rozumem nepostižitelné, se díky rodinnému podobenství stává srozumitelnějším. Obraz bratříčka, o nějž je třeba pečovat a chránit jej, postupně přerůstá ve velikou útěchu: dospělý Ježíš, který sám na této zemi poznal žal, zkoušky i pokušení, je utěšitelem a ochráncem každého z nás. Rozjímání o tomto zázraku se stává nejbohatším pramenem důvěry a pokoje. Když zpívám ukolébavku malému Ježíši, zároveň už předjímám pokojnou píseň víry na vlastní rozloučenou.

Musicalisches Gesang-Buch G. C. Schemelliho

V 18. století byly duchovní zpěvníky pro soukromé užití důležitou pomůckou prosté domácí zbožnosti. Například v letech 1704 až 1734 vyšlo nejméně sedmnáct vydání Freylinghausenova Geistreiches Gesangbuch. O dva roky později přišel pietista Georg Christian Schemmel, známý jako Schemelli, s vlastním zpěvníkem. Obsahoval úctyhodných 954 písní, z nichž 69 bylo opatřeno melodií, začátkem textu a číslovaným basem. Aby předčil konkurenci, přizval si patrně nejslavnějšího hudebního poradce všech dob, který byl shodou okolností učitelem jeho syna: Johanna Sebastiana Bacha. Podrobný výzkum ukázal, že z jednadvaceti původních melodií ve sbírce BWV 439–509 lze tomášskému kantorovi s jistotou připsat pouze tři: BWV 452, 478 a 505. Ostatní představují doprovody, úpravy a zdokonalení. Přesná míra Bachova podílu na Schemelliho zpěvníku patrně navždy zůstane záhadou.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech

Média zatím čekají na ověření.