BWV 490
Nur mein Jesus ist mein Leben
Pouze můj Ježíš je mým životem
- Typ
- Chorály a větší duchovní skladby
- Datace
- 1736
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- neuvedena
- Obsazení
- sólový hlas · basso continuo (generálbas)
- Části
- neuvedeno
- Délka nahrávky
- 3 min 11 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0490 vedeno dílo „Nur mein Jesus ist mein Leben“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.
Popis
V katalogu IMSLP je 0490 vedeno dílo „Nur mein Jesus ist mein Leben“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.700, p.481).
All of Bach
Behind the music
BWV 490 je duchovní píseň „Meines Lebens letzte Zeit“ (Poslední čas mého života) v tónině e moll pro sólový hlas a basso continuo, pocházející ze Schemelliho zpěvníku (Musicalisches Gesang-Buch) vydaného v Lipsku roku 1736.
Zařazení v katalogu BWV a Schemelliho zpěvníku
Čísla BWV 439–507 zahrnují celkem 69 duchovních písní a posvátných árií, které Johann Sebastian Bach upravil, melodicky zrevidoval nebo opatřil číslovaným basem pro rozsáhlý kancionál zámeckého kantora Georga Christiana Schemelliho.
V abecedním řazení Schmiederova katalogu navazuje BWV 490 přímo na dvojici písní:
BWV 488: Meinen Jesum lass ich nicht (1. nápěv, Schemelli č. 644)
BWV 489: Meinen Jesum lass ich nicht (2. nápěv, Schemelli č. 645)
BWV 490: Meines Lebens letzte Zeit (Schemelli č. 888)
Následně řada pokračuje písněmi na písmeno „N“ (Nicht so traurig, nicht so sehr, BWV 491 a Nur mein Jesus ist mein Leben, BWV 492).
Duchovní obsah a luteránská tradice ars moriendi
Píseň je v kancionálu zařazena do závěrečného oddílu písní o umírání, smrti a věčném životě (Sterbe- und Begräbnis-Lieder):
Ars moriendi (umění umírat): V barokní luteránské teologii nebyla smrt vnímána primárně jako děsivý konec, nýbrž jako vysvobození z pozemského trápení a přechod do věčné slávy u Krista.
Osobní reflexe: Text představuje tichou, niternou modlitbu věřícího, který si uvědomuje pomíjivost času, loučí se s marnostmi světa a s důvěrou odevzdává svou duši do rukou Spasitele.
Hudební zpracování a Bachův vklad
Formát skladeb v Schemelliho kancionálu byl určen především pro komorní domácí pobožnosti a tichou osobní kontemplaci:
Tónina e moll: Vyjadřuje ztišený smutek, vážnost a pokoru před tajemstvím smrti.
Melodická linie: Zpěvní hlas plyne v klidných frázích bez operní virtuozity, což podtrhuje modlitební charakter textu.
Basso continuo: Bachův kompoziční rukopis se projevuje v bohatě diferencované basové lince. Místo prosté harmonické opory vede bas jako samostatný protihlas s citlivými průtažnými disonancemi a chromatickými kroky, které dávají strofické písni neobyčejnou harmonickou hloubku.
V interpretační praxi bývá skladba prováděna jedním sólovým hlasem (sopránem, altem či tenorem) za doprovodu komorního kontinua (cembalo nebo varhanní pozitiv a viola da gamba či violoncello).
Poslech
Média zatím čekají na ověření.