BWV 490

Nur mein Jesus ist mein Leben

Pouze můj Ježíš je mým životem

6 / 10 · Poctivá práce
Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1736
Místo
neuvedeno
Tónina
neuvedena
Obsazení
sólový hlas · basso continuo (generálbas)
Části
neuvedeno
Délka nahrávky
3 min 11 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0490 vedeno dílo „Nur mein Jesus ist mein Leben“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.

Popis

V katalogu IMSLP je 0490 vedeno dílo „Nur mein Jesus ist mein Leben“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1736. Poznámka IMSLP: Schemelli's Gesang-Buch (No.700, p.481).

All of Bach

Behind the music

BWV 490 je duchovní píseň „Meines Lebens letzte Zeit“ (Poslední čas mého života) v tónině e moll pro sólový hlas a basso continuo, pocházející ze Schemelliho zpěvníku (Musicalisches Gesang-Buch) vydaného v Lipsku roku 1736.

Zařazení v katalogu BWV a Schemelliho zpěvníku

Čísla BWV 439–507 zahrnují celkem 69 duchovních písní a posvátných árií, které Johann Sebastian Bach upravil, melodicky zrevidoval nebo opatřil číslovaným basem pro rozsáhlý kancionál zámeckého kantora Georga Christiana Schemelliho.

V abecedním řazení Schmiederova katalogu navazuje BWV 490 přímo na dvojici písní:

 BWV 488: Meinen Jesum lass ich nicht (1. nápěv, Schemelli č. 644)

 BWV 489: Meinen Jesum lass ich nicht (2. nápěv, Schemelli č. 645)

 BWV 490: Meines Lebens letzte Zeit (Schemelli č. 888)

Následně řada pokračuje písněmi na písmeno „N“ (Nicht so traurig, nicht so sehr, BWV 491 a Nur mein Jesus ist mein Leben, BWV 492).

Duchovní obsah a luteránská tradice ars moriendi

Píseň je v kancionálu zařazena do závěrečného oddílu písní o umírání, smrti a věčném životě (Sterbe- und Begräbnis-Lieder):

 Ars moriendi (umění umírat): V barokní luteránské teologii nebyla smrt vnímána primárně jako děsivý konec, nýbrž jako vysvobození z pozemského trápení a přechod do věčné slávy u Krista.

 Osobní reflexe: Text představuje tichou, niternou modlitbu věřícího, který si uvědomuje pomíjivost času, loučí se s marnostmi světa a s důvěrou odevzdává svou duši do rukou Spasitele.

Hudební zpracování a Bachův vklad

Formát skladeb v Schemelliho kancionálu byl určen především pro komorní domácí pobožnosti a tichou osobní kontemplaci:

 Tónina e moll: Vyjadřuje ztišený smutek, vážnost a pokoru před tajemstvím smrti.

 Melodická linie: Zpěvní hlas plyne v klidných frázích bez operní virtuozity, což podtrhuje modlitební charakter textu.

 Basso continuo: Bachův kompoziční rukopis se projevuje v bohatě diferencované basové lince. Místo prosté harmonické opory vede bas jako samostatný protihlas s citlivými průtažnými disonancemi a chromatickými kroky, které dávají strofické písni neobyčejnou harmonickou hloubku.

V interpretační praxi bývá skladba prováděna jedním sólovým hlasem (sopránem, altem či tenorem) za doprovodu komorního kontinua (cembalo nebo varhanní pozitiv a viola da gamba či violoncello).


Poslech

Média zatím čekají na ověření.