BWV 517

Wie wohl ist mir, o Freund der Seelen

Jak dobře se mi má, ó příteli duší

Typ
Chorály a větší duchovní skladby
Datace
1725
Místo
neuvedeno
Tónina
neuvedena
Obsazení
sólový hlas · basso continuo (generálbas)
Části
neuvedeno

Stručně

V katalogu IMSLP je 0517 vedeno dílo „Wie wohl ist mir, o Freund der Seelen“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc.

Popis

V katalogu IMSLP je 0517 vedeno dílo „Wie wohl ist mir, o Freund der Seelen“. IMSLP je řadí do kategorie Vocal. Uvedené obsazení: v bc. Datace v katalogu: 1725. Poznámka IMSLP: Bach's authorship uncertain.

All of Bach

Behind the music

Zpěvačka v kleci

V Lipsku už Anna Magdalena Bachová nemohla veřejně vykonávat své povolání

Dnes nikoho nepřekvapí, když Bachovu hudbu zpívají ženy, ačkoli víme, že v 18. století to bylo mnohem méně běžné. Lipské duchovní kantáty zpívali chlapci ze sboru kostela sv. Tomáše. Některá mimořádně virtuózní kantáta, například BWV 51, mohla být určena zpěvačce nebo kastrátovi z Drážďan. Sbory složené výhradně z mužů a chlapců však nebyly zvykem v celém Německu. Hamburský kapelník Johann Mattheson dovolil ženám zpívat v katedrálním sboru už roku 1715.

Wie wohl ist mir patří k písním v hudebním sešitě Anny Magdaleny, manželky Johanna Sebastiana. Bach si cenil jejího dobrého sopránu a Anna Magdalena byla původně profesionální zpěvačkou. Než se manželé přestěhovali do Lipska, pobírala jako sopranistka u köthenského dvora slušný plat. V Lipsku měla mnohem méně příležitostí veřejně zpívat. Výjimka nastala roku 1729, kdy se Bachovi vrátili do Köthenu na pohřební obřad knížete Leopolda z Anhalt-Köthenu. Bach odpovídal za hudbu a znovu použil části Matoušových pašijí. Anna Magdalena mohla tentokrát zpívat sopránové árie, což by v lipském kostele nebylo možné.

Hudba písně Wie wohl ist mir na slova Johanna Christopha Dresslera z roku 1692 má podobu poměrně prostého chorálu pro soprán a basso continuo. Není jisté, zda ji skutečně napsal Johann Sebastian; stejně dobře mohla být skladatelkou sama Anna Magdalena. Doma ji každopádně nejspíš zpívala sama, protože Matthesonův příklad nacházel následovníky jen pomalu. Ani po mnoha letech ženy nesměly zpívat v dalších hamburských kostelech, stejně jako v Lipsku. Mattheson to nechápal. Duchovní byli zpočátku také proti parukám, později je však sami nosili. „Tak se mění názory,“ povzdechl si – názory na ženy v kostele se ovšem zřejmě neměnily.

Notový sešit Anny Magdaleny Bachové

Krátce po příchodu do Lipska roku 1723 se Johann Sebastian a Anna Magdalena Bachovi projevili jako výrazný pár tamního kulturního života. Anna Magdalena se sice vzdala úspěšné dráhy veřejně vystupující zpěvačky, spolu s manželem však vedla prosperující hudební podnik a zároveň pečovala o početnou a stále rostoucí rodinu. Hmatatelnou stopu jejich manželského života představují dva notové sešity z let 1722 a 1725.

První Notenbüchlein byl ještě jakýmsi pracovním zápisníkem. Obsahoval mimo jiné rané verze pěti Francouzských suit; co dalšího v něm bylo, nevíme, protože dvě třetiny stránek chybějí. Druhý sešit byl už nepochybně zamýšlen jako dar Johanna Sebastiana manželce. V čistopise do něj zapsal dvě Partity a rozmanitou hudbu podle jejího vlastního výběru: árii z Goldbergovských variací, píseň Dir, dir, Jehova i skladby autorů, jako byli Couperin a Annin nevlastní syn Carl Philipp Emanuel. Oba sešity dohromady tvoří pestrou směs árií, chorálů a suit.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech

Média zatím čekají na ověření.