BWV 525

Organ Sonata No.1

Typ
Varhanní skladby
Datace
1730?
Místo
neuvedeno
Tónina
E♭ major
Obsazení
varhany
Části
3

Stručně

V katalogu IMSLP je 0525 vedeno dílo „Organ Sonata No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0525 vedeno dílo „Organ Sonata No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu E♭ major. Datace v katalogu: 1730?.

All of Bach

Behind the music

Poslední tečka za hudebním vzděláním

Bach završil hudební výchovu nejstaršího syna šesti sonátami

Tato sonáta je součástí sbírky, kterou Bach sestavil pro syna Wilhelma Friedemanna. Pro nikoho jiného nezkomponoval a neshromáždil tolik hudby, navíc tak osobně přizpůsobené. Začal ještě před synovými desátými narozeninami, kdy už Wilhelm Friedemann projevoval velké nadání. Když mu bylo kolem dvaceti, sestavil pro něj otec šest varhanních triových sonát. Tato veskrze italianizující skladba je první z nich. Patří k vrcholům varhanní literatury a Bach v ní spojuje novátorství, včetně stylového, s vysokými technickými nároky.

Bach byl zřejmě přesvědčen, že sonáty doplní poslední chybějící podrobnosti synova hudebního vzdělání. Roku 1733 skutečně dovedly Wilhelma Friedemanna tam, kde ho otec chtěl vidět: stal se varhaníkem drážďanského kostela sv. Žofie, v němž byly před třinácti lety slavnostně uvedeny varhany Bachova dobrého přítele Gottfrieda Silbermanna. Žádost o místo pro svého dvaadvacetiletého syna napsal a podepsal sám Bach. Zkomponoval také skladbu, kterou měl Friedemann zahrát při konkurzu, BWV 541.

Dobře míněná otcova starostlivost mohla pramenit z Friedemannova dřívějšího neúspěchu při hledání místa v Halberstadtu. Otázkou však je, zda jej otcovy zásahy skutečně učinily šťastným. Přestože byl obdařen zlatýma rukama a vzorným vzděláním, stal se pozdním představitelem stylové epochy, která rychle mizela. Jakkoli se šest sonát v očích otce Bacha přibližovalo moderní době, pro Friedemanna snad byly hedvábnými provazy, jež ho poutaly k ambicím staromódního otce. Je smutné sledovat, že na rozdíl od mladších bratrů Carla Philippa Emanuela a Johanna Christiana nedokázal ani přes všechny galantní prvky těchto sonát skutečně nalézt místo v nové době. Jeho údělem se stal život polovičatých rozhodnutí zakončený neslavným koncem.

Šest sonát BWV 525–530

Kolem let 1727–1730 uvedl Bach nový varhanní žánr: triovou sonátu. Tento typ sonáty – pro dva melodické nástroje a bas, případně pro sólový nástroj a klávesový doprovod – už dávno patřil k základům barokní komorní hudby. Všechny tři hlasy však do té doby nezaznívaly na jediném nástroji. Promyšlenou registrací lze na varhanách dosáhnout velkého zvukového bohatství, tím však obtíže teprve začínají: šest sonát je považováno za mimořádně náročné. Albert Schweitzer například píše: „Kdo tyto sonáty důkladně procvičil, nenarazí už vlastně na žádné obtíže ani ve staré, ani v moderní varhanní literatuře. […] Dosáhl naprosté přesnosti hry – nejvyšší podmínky pravého varhanního umění. V této složité triové sazbě je i sebemenší nepravidelnost slyšet s děsivou zřetelností.“

Životopisec Johann Nikolaus Forkel poznamenal, že Bach sbírku napsal – nebo přepracoval ze staršího materiálu – pro studium Wilhelma Friedemanna, jehož „takto vycvičil ve velkého varhaníka, jímž se později stal“. Snad právě tyto souvislosti vysvětlují, proč Bach italský koncertantní styl místy obohacuje galantními prvky inspirovanými drážďanskou operou, kterou Friedemann podle všeho nadšeně obdivoval. Sonáty si uchovaly vliv po dlouhou dobu a zapůsobily například i na mladého Mendelssohna. Navzdory svému komornímu původu jsou ryzí klávesovou hudbou s jedinečnou souhrou obou rukou. Téměř nekonečná rozmanitost forem činí ze sbírky samostatný svět.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 3 movements Composition Year 1730? as part of the Trio Sonatas for Organ, BWV 525-530 (No.1)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.