BWV 564
Toccata, Adagio and Fugue
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1712?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C major
- Obsazení
- varhany
- Části
- 3
- Délka nahrávky
- 18 min 19 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0564 vedeno dílo „Toccata, Adagio and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0564 vedeno dílo „Toccata, Adagio and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu C major. Datace v katalogu: 1712?.
All of Bach
Behind the music
Bachova dokonalejší práce nohou
Čerstvá inspirace Buxtehudem vedla k nádhernému dílu s působivým pedálovým sólem
Bachova pěší cesta z Arnstadtu do Lübecku roku 1705 je dobře známá. Víme, že si dovolenou svévolně prodloužil o mnoho týdnů, snad aby hledal místo nebo se oženil. Můžeme také předpokládat, že se vydal studovat k jednomu z největších varhaníků své doby, Dietrichu Buxtehudemu. Jistě nebyla náhoda, že o několik let později založil atletické pedálové sólo této toccaty na Buxtehudeho Preludiu BuxWV 137 – skladbě, kterou mimochodem známe pouze z Bachova opisu.
Bach by ovšem nebyl Bachem, kdyby se nepokusil velký vzor překonat. Jeho sólo je delší a složitější a prozkoumává celý nástroj. Dílo navíc začíná téměř stejně úžasným sólem využívajícím celý rozsah manuálu. Možná jím Bach zkoušel nové varhany, jak to často dělal ve výmarském období. Ať už byla příležitost jakákoli, musel na posluchače udělat ohromný dojem. Ani po takovém ohňostroji jim nedopřeje oddech: první věta se řítí dál na dvou nakažlivých, střídajících se tématech. K závěru Bach znovu projde všemi oktávami, tentokrát v mollové tónině.
Napětí trvá až do konce druhé věty, rozsáhlého sóla pravé ruky s continuovým doprovodem ostatních končetin. V úseku označeném grave se Bach oddává takzvaným durezze, překrývajícím se shlukům akordů v disonantních spojeních. Díky vydáním skladeb Girolama Frescobaldiho byla tato technika za Bachova života v módě i v Německu.
Bujná závěrečná fuga je pozoruhodná délkou i lehkým spojením poskakujícího tématu s „mezerami“ a plynulého protitématu, které tyto mezery vyplňuje. Pro Bacha jde o zcela neobvyklé řešení. Rukopisný pramen chybí, a tak se nikdy nedozvíme, zda skutečně zamýšlel tak krátký závěrečný akord a umlknutí pedálu několik taktů před koncem. Tato zvláštnost inspirovala některé varhaníky k tomu, aby znovu otevřeli všechny rejstříky. Provedení All of Bach však podle jednoho z raných opisů končí poněkud náhle a tiše.
Části díla
IMSLP uvádí: 3 sections Composition Year 1712?
Poslech
Toccata, adagio and fugue in C major
Reitze Smits
Otevřít nahrávkuToccata, Adagio, Fugue in C major, BWV 564, F. Busoni
Evgeny Kissin
Otevřít nahrávku