BWV 605
Der Tag, der ist so freudenreich (I)
Den, který je tak radostný
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1713–15
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- G major
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0605 vedeno dílo „Der Tag, der ist so freudenreich (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0605 vedeno dílo „Der Tag, der ist so freudenreich (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu G major. Datace v katalogu: 1713–15.
All of Bach
Behind the music
Symbol radosti
Bach v této chorální úpravě obratně uplatňuje figura corta
Chorál Der Tag, der ist so freudenreich, z něhož toto varhanní dílo vychází, patří k vánoční době: radostným dnem z úvodního verše je Štědrý den. Stejně jako mnoho dalších chorálních úprav v Bachově Orgelbüchlein prostupuje i BWV 605 od začátku do konce jediný stále opakovaný hudební motiv, rychlé střídání dvou tónů. Pod chorální melodií díky němu bublá radostné vzrušení.
Jak však podobnou úpravu poslouchal znalec hudby v Bachově době? Především by neslyšel hudební „motiv“, nýbrž „figuru“. Wolfgang Caspar Printz (1641–1717) ve svém hudebně-teoretickém spise Phrynis Mytilenæus oder satyrischer Componist z roku 1677 označil útvar, který zde Bach používá, jako figura corta. Ta „se skládá ze tří rychlých tónů, z nichž jeden trvá stejně dlouho jako zbývající dva dohromady“. Mohla mít tři podoby: krátká–krátká–dlouhá, krátká–dlouhá–krátká nebo dlouhá–krátká–krátká. V BWV 605 Bach používá převážně první z nich. Více než půl století po Printzově pojednání ji Johann Gottfried Walther ve svém Musicalisches Lexikon z roku 1732 popsal téměř stejnými slovy, nezmínil však méně obvyklou podobu krátká–dlouhá–krátká.
Taková drobná „figura“ podle Walthera sama o sobě žádný význam neměla. Figurami se nazývaly „všechny jednotlivé značky běžně užívané v hudbě k označení zvuků, jejich délky, pomlk a podobně“. Pro skladatele představovaly základní stavební kameny. Hudební znalec Bachovy doby mohl ocenit, jak obratně Bach figuru použil. Každý posluchač však nejspíš především poznal chorál a v mysli si vybavil jeho text. Přestože figura corta nemá vlastní význam, v těchto souvislostech se okamžitě proměňuje v symbol radosti.
Orgelbüchlein BWV 599–644
Už během působení jako dvorní varhaník ve Výmaru v letech 1708–1714 začal Bach sestavovat svou první sbírku chorálních úprav a předeher, tedy skladeb založených na luterských duchovních písních. Byly určeny k užití při bohoslužbách a předehry uváděly společný zpěv obce. Podle obsahu v Bachově rukopisu měla sbírka zahrnovat 164 kompozic, nakonec však nepřekročila počet 46 skladeb BWV 599–644. Jejich pořadí spolu s nevelkou délkou naznačuje, že Bach plánoval vytvořit úplný cyklus chorálních úprav.
Později, za působení v Köthenu, opatřil sbírku titulní stranou: Orgel-Büchlein, Worinne einem anfahenden Organisten Anleitung gegeben wird, auff allerhand Arth einen Choral durchzuführen… – „Varhanní knížka, v níž se začínajícímu varhaníkovi podává návod, jak rozličnými způsoby zpracovat chorál…“ V té době ji tedy zamýšlel také jako učebnici, snad aby ji předložil při žádosti o místo kantora Tomášské školy v Lipsku roku 1722, s nímž byla spojena významná pedagogická odpovědnost. Žáci to sotva měli lehké: předehry v kostce obsahují úplné spektrum barokních klávesových technik.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.