BWV 608
In dulci jubilo (I)
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1713–15
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A major
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0608 vedeno dílo „In dulci jubilo (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0608 vedeno dílo „In dulci jubilo (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu A major. Datace v katalogu: 1713–15.
All of Bach
Behind the music
Nebeský tanec
Melodie této chorální předehry podle legendy vznikla z Božího vnuknutí
Přestože je tato chorální předehra mimořádně krátká, těší se poměrně velké známosti. Není divu: píseň, z níž Bach vyšel, je oblíbená už po staletí. Německá vánoční píseň In dulci jubilo vznikla ve 14. století. V dnešních známých úpravách už to neslyšíme, její melodie však byla původně určena ke zpěvu v kánonu. Bach této možnosti okamžitě využil, samozřejmě zcela po svém. Melodie zní v sopránu a potom se opakuje v basu. Skladatel však přidává i střední hlasy, které lyrický nápěv obohacují složitou harmonií. Taneční osminy v těchto hlasech navíc připomínají legendu o vzniku písně.
Německý mystik Jindřich Suso vypráví, jak k němu ve vidění sestoupil anděl. Vzal jej za ruku a vedl v nebeském tanci uprostřed andělského chóru. Suso pak spontánně propukl v chvalozpěv o Ježíšově narození, později známý po celé severní Evropě jako In dulci jubilo. Píseň je neobvyklá tím, že její slova střídají latinu s němčinou a verše plynule přecházejí z jednoho jazyka do druhého. Jazyk církve se tak mísí se světským, přesně jako v Susově vidění. V Bachově předehře to však neslyšíme, protože slova zaznívala teprve při následném společném zpěvu obce.
Půvabným rysem úpravy je mimořádně vysoká poloha, která vybízí k jemné volbě rejstříků. Také basový hlas zní velmi vysoko, spíše v tenorové než basové poloze. Aby jej varhaník přesto mohl hrát nohama, použije čtyřstopý rejstřík, takže part zazní o oktávu výše.
Orgelbüchlein BWV 599–644
Už během působení jako dvorní varhaník ve Výmaru v letech 1708–1714 začal Bach sestavovat svou první sbírku chorálních úprav a předeher, tedy skladeb založených na luterských duchovních písních. Byly určeny k užití při bohoslužbách a předehry uváděly společný zpěv obce. Podle obsahu v Bachově rukopisu měla sbírka zahrnovat 164 kompozic, nakonec však nepřekročila počet 46 skladeb BWV 599–644. Jejich pořadí spolu s nevelkou délkou naznačuje, že Bach plánoval vytvořit úplný cyklus chorálních úprav.
Později, za působení v Köthenu, opatřil sbírku titulní stranou: Orgel-Büchlein, Worinne einem anfahenden Organisten Anleitung gegeben wird, auff allerhand Arth einen Choral durchzuführen… – „Varhanní knížka, v níž se začínajícímu varhaníkovi podává návod, jak rozličnými způsoby zpracovat chorál…“ V té době ji tedy zamýšlel také jako učebnici, snad aby ji předložil při žádosti o místo kantora Tomášské školy v Lipsku roku 1722, s nímž byla spojena významná pedagogická odpovědnost. Žáci to sotva měli lehké: předehry v kostce obsahují úplné spektrum barokních klávesových technik.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.