BWV 618
O Lamm Gottes, unschuldig (I)
Ó Berán Boží, nevinný
- Typ
- Varhanní skladby
- Datace
- 1713–15
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- F major
- Obsazení
- varhany
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0618 vedeno dílo „O Lamm Gottes, unschuldig (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.
Popis
V katalogu IMSLP je 0618 vedeno dílo „O Lamm Gottes, unschuldig (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1713–15.
All of Bach
Behind the music
Modlitba v kánonu
Bach zavádí do známého velikonočního chorálu novou techniku
V Orgelbüchlein Bach obratně spojil dvě z mnoha svých rolí: skladatele a učitele. Sbírka odráží jeho neuvěřitelnou cestu skladatele a zároveň představuje jakousi studijní příručku pro začínající varhanní improvizátory. S „varhanní knížkou“ po ruce mohou své schopnosti rozvíjet skladbu po skladbě.
V O Lamm Gottes, unschuldig, jedné z kompozic, které se do Orgelbüchlein nakonec dostaly, povyšuje Bach techniku kánonu na novou úroveň. Kánony se často zpívají v unisonu, například známý Bratře Kubo. Stejně jsou řešeny všechny kánony v knížce předcházející O Lamm Gottes, unschuldig: jednotlivé hlasy spořádaně nastupují jeden po druhém v téže výšce. V BWV 618 jde Bach dál ke kánonu alla quinta. Dva či více hlasů uvádějí stejnou melodii v různém čase, nikoli však v unisonu, nýbrž v odlišné výšce, zde s odstupem kvinty.
Po několika taktech preludia promluví nejprve tenor a o pět tónů výše, se zpožděním dvou dob, alt. Pravidla kánonu jsou jasná: melodie zůstává nezměněna, i kdyby měla vytvořit ostré disonance či „zakázané“ obraty. Takový odstup hlasů proto často vede k harmonickému napětí, tím spíše, nebyla-li melodie pro kánon výslovně navržena, jako je tomu u chorálu.
Bachova genialita se ukazuje ve způsobu, jímž dokáže představit neústupnou souhru kánonických hlasů. Po technické stránce přísnost kánonu občas zmírňují lehce vedený soprán a bas. Doprovodné hlasy však mají i symbolickou úlohu: stále slyšitelný vzdechový motiv může představovat nesení kříže nebo břemene našich hříchů. V předposledním verši zase přibude chromatika u slova verzagen, „malomyslnět“. Chromatika znamená, že melodie či akord obsahují tóny, které nenáležejí k použité tónině. Díky tak brilantnímu příkladu mohli začínající chrámoví hudebníci výrazně rozšířit svůj repertoár.
Orgelbüchlein BWV 599–644
Už během působení jako dvorní varhaník ve Výmaru v letech 1708–1714 začal Bach sestavovat svou první sbírku chorálních úprav a předeher, tedy skladeb založených na luterských duchovních písních. Byly určeny k užití při bohoslužbách a předehry uváděly společný zpěv obce. Podle obsahu v Bachově rukopisu měla sbírka zahrnovat 164 kompozic, nakonec však nepřekročila počet 46 skladeb BWV 599–644. Jejich pořadí spolu s nevelkou délkou naznačuje, že Bach plánoval vytvořit úplný cyklus chorálních úprav.
Později, za působení v Köthenu, opatřil sbírku titulní stranou: Orgel-Büchlein, Worinne einem anfahenden Organisten Anleitung gegeben wird, auff allerhand Arth einen Choral durchzuführen… – „Varhanní knížka, v níž se začínajícímu varhaníkovi podává návod, jak rozličnými způsoby zpracovat chorál…“ V té době ji tedy zamýšlel také jako učebnici, snad aby ji předložil při žádosti o místo kantora Tomášské školy v Lipsku roku 1722, s nímž byla spojena významná pedagogická odpovědnost. Žáci to sotva měli lehké: předehry v kostce obsahují úplné spektrum barokních klávesových technik.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.