BWV 625

Christ lag in Todesbanden (I)

Kristus ležel v okovech smrti

Typ
Varhanní skladby
Datace
1713–15
Místo
neuvedeno
Tónina
D minor
Obsazení
varhany
Části
neuvedeno

Stručně

V katalogu IMSLP je 0625 vedeno dílo „Christ lag in Todesbanden (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0625 vedeno dílo „Christ lag in Todesbanden (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1713–15.

All of Bach

Behind the music

Život ve smrti

Tato velikonoční melodie radostně ohlašuje věčnost

Ježíš zemřel, aby věřícím daroval věčný život. Tato myšlenka – smíření s milosrdným Bohem prostřednictvím jeho nesmírné oběti – stojí v samém středu křesťanské víry a slaví se o Velikonocích. V Bachově době se o tomto tajemství hovořilo například Lutherovými slovy v chorálu Christ lag in Todesbanden z roku 1524. Velký reformátor se volně inspiroval velikonoční sekvencí Victimae paschali laudes z 11. století a napsal text téměř didaktického tónu. Soustředí se na všeobecný zápas se smrtí a na vítězství nad ní, podobně jako velikonoční beránek, který je symbolicky obětován, aby hříšník nalezl milost.

Bach zhudebnil celý Lutherův text v kantátě BWV 4 a jednu jeho podobu použil jako závěrečný chorál BWV 158. Melodie se občas objevuje také ve varhanních dílech. Zatímco BWV 718 zkoumá temnější i radostnější stránku teologického tématu, stručné BWV 625 věnuje veškerou pozornost vítězství. Pod jásajícím horním hlasem se alt, tenor a bas mohou po celou skladbu nespoutaně oddávat „valivému“ motivu šestnáctin.

Z veškerého pohybu vystupuje jediná fráze bohatou a naléhavou harmonií. V první sloce k ní náležejí slova Gott loben und ihm dankbar sein – „chválit Boha a být mu vděčný“ –, v dalších slokách však často obsahuje slovo „smrt“. Je to drobný, ale vytříbený příklad zvukomalby, která v Bachových raných dílech zaujímá tak významné místo.

Orgelbüchlein BWV 599–644

Už během působení jako dvorní varhaník ve Výmaru v letech 1708–1714 začal Bach sestavovat svou první sbírku chorálních úprav a předeher, tedy skladeb založených na luterských duchovních písních. Byly určeny k užití při bohoslužbách a předehry uváděly společný zpěv obce. Podle obsahu v Bachově rukopisu měla sbírka zahrnovat 164 kompozic, nakonec však nepřekročila počet 46 skladeb BWV 599–644. Jejich pořadí spolu s nevelkou délkou naznačuje, že Bach plánoval vytvořit úplný cyklus chorálních úprav.

Později, za působení v Köthenu, opatřil sbírku titulní stranou: Orgel-Büchlein, Worinne einem anfahenden Organisten Anleitung gegeben wird, auff allerhand Arth einen Choral durchzuführen… – „Varhanní knížka, v níž se začínajícímu varhaníkovi podává návod, jak rozličnými způsoby zpracovat chorál…“ V té době ji tedy zamýšlel také jako učebnici, snad aby ji předložil při žádosti o místo kantora Tomášské školy v Lipsku roku 1722, s nímž byla spojena významná pedagogická odpovědnost. Žáci to sotva měli lehké: předehry v kostce obsahují úplné spektrum barokních klávesových technik.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech

Média zatím čekají na ověření.