BWV 642

Wer nur den lieben Gott läßt walten (I)

Kdo jen ponechá milého Boha ve své vůli

8 / 10 · Výborný Bach
Typ
Varhanní skladby
Datace
1713–15
Místo
neuvedeno
Tónina
A minor
Obsazení
varhany
Části
neuvedeno
Délka nahrávky
1 min 45 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0642 vedeno dílo „Wer nur den lieben Gott läßt walten (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0642 vedeno dílo „Wer nur den lieben Gott läßt walten (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1713–15.

All of Bach

Behind the music

Svižný krok

Bach krátkým rytmickým motivem podtrhuje náladu chorálního textu

Wer nur den lieben Gott lässt walten se nachází téměř na konci Orgelbüchlein. Patří k malé skupině chorálů, které nemají přesné místo v církevním roce. Do sbírky se pravděpodobně dostaly proto, že byly oblíbené nebo často používané ve Výmaru, kde Bach Orgelbüchlein komponoval.

Slova i melodii písně napsal Georg Neumark (1621–1681), výmarský knihovník, sekretář a dvorní básník. V roce své smrti popsal její vznik. Během pobytu v Hamburku v zimě 1641–1642 jej postihlo neštěstí a velká chudoba, náhle však nalezl práci. „Toto nečekané štěstí, jako by spadlo z nebe, mě naplnilo nesmírnou radostí, a tak jsem hned prvního dne na počest svého milovaného Boha napsal všeobecně známou píseň Wer nur den lieben Gott lässt walten.“ Jiný pramen dodává, že musel dát do zástavy svou violu da gamba, na kterou skvěle hrál, a měl velikou radost, když ji získal zpět.

Slova písně tedy vyjadřují optimismus a důvěru, city, které se do hudby nepřevádějí snadno. Bach však zřejmě uvažoval právě tímto směrem. Pod chorální melodií nepřetržitě zní živý anapest – dvě krátké hodnoty a jedna dlouhá. Není veden ve složitém kontrapunktu, nýbrž v souladných paralelních terciích, které vytvářejí svižný krok. Pohyb lze ovšem vyložit také bojovněji, jak činí varhanice Dorien Schouten a vysvětluje v rozhovoru.

Orgelbüchlein BWV 599–644

Už během působení jako dvorní varhaník ve Výmaru v letech 1708–1714 začal Bach sestavovat svou první sbírku chorálních úprav a předeher, tedy skladeb založených na luterských duchovních písních. Byly určeny k užití při bohoslužbách a předehry uváděly společný zpěv obce. Podle obsahu v Bachově rukopisu měla sbírka zahrnovat 164 kompozic, nakonec však nepřekročila počet 46 skladeb BWV 599–644. Jejich pořadí spolu s nevelkou délkou naznačuje, že Bach plánoval vytvořit úplný cyklus chorálních úprav.

Později, za působení v Köthenu, opatřil sbírku titulní stranou: Orgel-Büchlein, Worinne einem anfahenden Organisten Anleitung gegeben wird, auff allerhand Arth einen Choral durchzuführen… – „Varhanní knížka, v níž se začínajícímu varhaníkovi podává návod, jak rozličnými způsoby zpracovat chorál…“ V té době ji tedy zamýšlel také jako učebnici, snad aby ji předložil při žádosti o místo kantora Tomášské školy v Lipsku roku 1722, s nímž byla spojena významná pedagogická odpovědnost. Žáci to sotva měli lehké: předehry v kostce obsahují úplné spektrum barokních klávesových technik.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech