BWV 665

Jesus Christus, unser Heiland (II)

Ježíš Kristus, náš Spasitel (II)

Typ
Varhanní skladby
Datace
1723?
Místo
neuvedeno
Tónina
E minor
Obsazení
varhany
Části
neuvedeno

Stručně

V katalogu IMSLP je 0665 vedeno dílo „Jesus Christus, unser Heiland (II)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0665 vedeno dílo „Jesus Christus, unser Heiland (II)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Katalog uvádí tóninu E minor. Datace v katalogu: 1723?.

All of Bach

Behind the music

Utrpení ukryté v obětním chlebu

Bacha zjevně inspirovala slova „bitter Leiden“ — trpké utrpení — která Luther připojil ke středověkému hymnu.

Martin Luther vytvořil roku 1524 text i melodii chorálu Jesus Christus, unser Heiland tak, jak to dělal často: vyšel ze staršího hymnu. Tentokrát zvolil píseň Jesus Christus nostra salus z 15. století, tehdy připisovanou Janu Husovi, českému předchůdci reformace. Jesus Christus, unser Heiland je eucharistický hymnus určený ke zpěvu při svatém přijímání. Text zdůrazňuje proměnu Kristova těla a krve v chléb a víno pro spásu křesťanů. Označení sub communione u BWV 665 potvrzuje, že se i Bachova úprava používala při slavení Večeře Páně.

V této podobě — původně zkomponované ve Výmaru a později mírně přepracované v Lipsku — zazní každý ze čtyř řádků chorálového nápěvu čtyřikrát: nejprve dvakrát ozdobeně, ale stále zřetelně v horních hlasech, poté jednou prostě v pedálu a nakonec opět s ozdobami v nejvyšším hlase.

První sloka latinského hymnu říká, že se nám Kristus dává jako obětní chléb. Luther tuto myšlenku přeformuloval barvitěji a dodal, že tak učinil „skrze své trpké utrpení“ — „durch das bitter Leiden sein“. Právě třetí verš chtěl Bach zřejmě zvlášť zdůraznit. Hudba se v něm až vysiluje křížícími se chromatickými liniemi, které sestupují shora dolů a vzápětí znovu stoupají. Když tedy věřící ve Výmaru a Lipsku přijímali chléb a víno, mohli současně slyšet Kristovo trpké utrpení.

Osmnáct chorálů neboli Lipské chorály BWV 651–668

V posledních deseti letech života Bach shromáždil a dokončil řadu chorálových úprav, které patrně zamýšlel vydat tiskem podobně jako třetí díl Clavier-Übung z roku 1739. Vybral přitom skladby z mnohem starších let, kdy působil jako varhaník ve Výmaru, Arnstadtu a Mühlhausenu. Sbírka vešla ve známost jako Osmnáct chorálů neboli Lipské chorály.

Název Osmnáct chorálů je ovšem poněkud zavádějící: soubor původně obsahoval jen sedmnáct skladeb. Osmnáctá, Vor deinen Thron tret ich (BWV 668), byla do Bachova rukopisu doplněna až později.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech

Média zatím čekají na ověření.