BWV 739

Wie schön leuchtet uns der Morgenstern (I)

Jak krásně září nám ranní hvězda

Typ
Varhanní skladby
Datace
1705?
Místo
neuvedeno
Tónina
neuvedena
Obsazení
varhany
Části
neuvedeno

Stručně

V katalogu IMSLP je 0739 vedeno dílo „Wie schön leuchtet uns der Morgenstern (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org.

Popis

V katalogu IMSLP je 0739 vedeno dílo „Wie schön leuchtet uns der Morgenstern (I)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: org. Datace v katalogu: 1705?.

All of Bach

Behind the music

Mladická bujnost

Bach plný optimismu nechává varhany jásat ve výšinách.

„Schön“, „süße“, „lieblich“, „freundlich“, „herrlich“, „groß“, „ehrlich“, „reich“, „hoch“ a „prächtig“ — krásná, sladká, půvabná, laskavá, nádherná, veliká, počestná, bohatá, vysoká a skvostná. Taková slova zpívá píseň o jitřence z názvu chorálové úpravy. Jitřenkou se obvykle myslí Venuše, planeta zářící na obloze těsně před úsvitem. Zde je jí samozřejmě Ježíš Kristus.

Krásná, optimistická slova dokonale odpovídají hudbě, v níž varhany od začátku do konce jásají ve vysokých polohách. Jásají dokonce natolik, že původní melodii lze jen stěží rozeznat: nejprve se objeví v dlouhých hodnotách v horním hlasu a poté v pedálu. Přibližně pětiminutová úprava je na chorálové preludium poměrně rozsáhlá, což vyvolalo mnoho dohadů o jejím účelu. Vzhledem k variacím podobným a zároveň samostatným ozdobným úsekům, které se střídají jeden za druhým, ji lze označit za „volnou“ chorálovou fantazii ve stylu Buxtehudeho a jeho současníků.

Rozbor papíru ukázal, že skladba musela být zapsána mezi lety 1703 a 1709. Partitura je nejstarším dochovaným Bachovým rukopisem. Snadno si ji proto spojíme s jeho proslulou cestou do severního Německa roku 1705, kdy chtěl slyšet slavného varhaníka Dietricha Buxtehudeho. Možná zamýšlel ukázat dílo velkému mistrovi, nebo je napsal pod dojmem inspirace, kterou mladý Bach nalezl v Lübecku. Jisté je, že i zde všechny své vzory překonal. „Mladická bujnost,“ píše Bachův životopisec Christoph Wolff, „místy hraničí s přeháněním.“ Zejména smyslně rozvinutá koda v posledních taktech by nejednomu posluchači nebyla po chuti. Bach byl však na svou chorálovou fantazii zjevně hrdý a vždy si uchovával její pečlivý opis.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Poslech

Média zatím čekají na ověření.