BWV 806
English Suite No.1
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1720–22?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 10
Stručně
V katalogu IMSLP je 0806 vedeno dílo „English Suite No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0806 vedeno dílo „English Suite No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu A major. Datace v katalogu: 1720–22?. Poznámka IMSLP: see also BWV 806a.
All of Bach
Behind the music
Radost ze hry
Nekonečný sled krátkých částí.
Téměř improvizovaný rozmach, který otevírá Suity A dur — a s ní celý soubor šesti „anglických“ suit — zní jako nadšené přivítání a pozvání. Ve srovnání s jinými Bachovými klávesovými sbírkami, které zjevně sloužily jako učební látka pro děti a žáky nebo předváděly skladatelovo kompoziční mistrovství, stojí v Anglických suitách v popředí především radost ze hry.
Nejzřetelněji je to patrné hned v první suitě. Bach začíná poměrně krátkým preludiem, které se na rozdíl od ostatních suit nerozvine v rozsáhlý koncert. Poté přichází zdánlivě bezmezný sled krátkých částí — celkem deset, více než v kterékoli další suitě. Jedna courante? Kdepak, dvě! Jedno double? Znovu dvě! A jedno bourrée? Také dvě. Bylo to záměrné rozhodnutí.
Starší verze prozrazuje, že jedno ze dvou doubles, tedy variací druhé courante, a druhé bourrée Bach připojil až později. Není náhodou, že právě toto druhé bourrée je jedinou částí v mollové tónině. Před koncem tak skladatel přidává špetku temnějšího kontrastu do jinak zářivého celku.
Nepřekvapí proto, že vedle Bachova vlastního rukopisu známe přes třicet dalších písemných pramenů Anglických suit z 18. století. Některé patřily jeho mladším kolegům, například Johannu Agricolovi (1720–1774), Johannu Kirnbergerovi (1721–1783) nebo Carlu Faschovi (1736–1800). Jiné vlastnil Mozartův syn Franz Xaver Mozart či nizozemský milovník hudby a diplomat v císařských službách Gottfried van Swieten (1733–1803). Anglické suity znali, hráli a studovali také Robert Schumann a Johannes Brahms. Z repertoáru profesionálů ani amatérů nikdy nezmizely.
I dnes najdeme jejich noty na nejedné hudební polici. Začátek první Anglické suity stále zůstává pozváním: ke hře, k poslechu a k objevování dalších Bachových světů.
Anglické suity BWV 806–811
Šest Anglických suit vzniklo patrně mezi lety 1710 a 1720, každopádně před suitami Francouzskými a před partitami. Proč se jim říká „anglické“, zůstává nejasné. Podle prvního Bachova životopisce Forkela byly věnovány nejmenovanému anglickému šlechtici. Stylově je lze spojit také se šesti cembalovými suitami francouzského skladatele Charlese Dieuparta, který žil v Londýně. A na titulní straně opisu Bachova nejmladšího syna Johanna Christiana, jenž rovněž působil v Londýně, stojí „fait pour les Anglois“ — „vytvořeno pro Angličany“.
Stejně jako ostatní dochované Bachovy klávesové suity jsou však především syntézou německých, italských a francouzských stylových prvků. Do jisté míry jsou dokonce francouzštější než takzvané Francouzské suity. Všech šest začíná rozsáhlým preludiem po vzoru francouzských loutnových suit. Poté následuje klasická řada stylizovaných tanců — allemande, courante, sarabanda a giga — mezi poslední dva povinné tance lze volně vložit gavotu, bourrée, passepied nebo menuet.
Bartolottiho dům
Nahrávka vznikla v Bartolottiho domě na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt, jeden z průkopníků nizozemské staré hudby. Jako pedagog i interpret inspiroval mnoho cembalistů po celém světě.
Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Vznikl kolem roku 1620 jako obytné sídlo na objednávku bohatého obchodníka Willema van den Heuvela, který zdědil značné jmění po bezdětném příbuzném Giovanni Battistovi Bartolottim z Boloně. Návrh v duchu nizozemské renesance vytvořil patrně amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser.
Během staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze vidět mnoho nádherných historických dekorativních prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části Bartolottiho domu přešly do vlastnictví spolku Vereniging Hendrick de Keyser, který zde dnes sídlí.
Části díla
IMSLP uvádí: 10 movements Composition Year 1715-23
Poslech
Média zatím čekají na ověření.