BWV 812

French Suite No.1

10 / 10 · Božská hudba
Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1722–25?
Místo
neuvedeno
Tónina
D minor
Obsazení
klávesový nástroj
Části
6
Délka nahrávky
11 min 24 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0812 vedeno dílo „French Suite No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0812 vedeno dílo „French Suite No.1“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu D minor. Datace v katalogu: 1722–25?.

All of Bach

Behind the music

Klasická

První Francouzská suita spojuje ryze francouzskou courante s německou sarabandou.

Suita d moll je ze všech šesti Francouzských suit nejklasičtější. Bach se přísně drží obvyklého pořadí tanců: allemande, courante, sarabanda, dva menuety a giga. Podle Francesca Cortiho může být dokonce nejarchaičtější ze všech Bachových suit. Je tedy ideálním dílem k seznámení s žánrem a jednotlivými tanečními formami v jejich nejčistší podobě. Snad proto jí Bach celý soubor zahájil. Zároveň ji později přepracoval nejméně.

Kontrapunkt je bezchybný a i ve zdánlivě prostých menuetech se skrývá složitá polyfonie. Totéž platí o allemandě, která výrazně připomíná loutnový repertoár: harmonicky vzrušující rozložené akordy znějí téměř jako improvizace.

Courante je nejfrancouzštější z celé řady. Francouzská courante měla tehdy pomalejší ráz a poskytovala velký prostor pro výrazově působivé harmonické přídavky. Bach se této příležitosti samozřejmě chopil s chutí. Dochovalo se několik rukopisů Francouzských suit, které zachycují různé fáze jejich vývoje. Francesco Corti hraje z opisu Bachova žáka Heinricha Nicolause Gerbera. Ten zaznamenal mnoho ozdob a právě jejich množství zřejmě potvrzuje, že tempo této courante bylo umírněné — jinak by je jednoduše nešlo zahrát.

Sarabanda je naproti tomu německá. Její stavbu určuje spíše harmonický vývoj než melodie. Také zde Gerberův rukopis nabízí nádherné ozdoby, které Francesco Corti používá při opakováních.

Giga je zapsána v neobvyklém a poněkud staromódním dvoudobém taktu, s nímž se v Bachově tvorbě setkáme jen dvakrát. Odkazuje k německé klávesové tradici předchozích generací, k Frobergerovi, Böhmovi a Buxtehudemu.

Francouzské suity BWV 812–817

Francouzské suity Bach komponoval jako třicetiletý během působení na köthenském dvoře. Se samotným dvorem však nemají nic společného: psal je pro výuku ve svém soukromém okruhu. Prvních pět se v původní podobě objevuje v hudební knížce, kterou roku 1722 sestavil pro svou druhou manželku Annu Magdalenu, snad jako svatební dar. Bach však skladby dále přepracovával. Pozdější verze, rozšířené o šestou suitu, se dochovaly díky četným opisům jeho žáků. Jsou vděčnými cvičnými kusy, které navzdory jisté kompoziční složitosti — je to koneckonců Bach — nekladou na hráče krajní nároky.

Přívlastek „francouzské“ nepochází od Bacha a poprvé se objevuje v textu z roku 1762, dvanáct let po skladatelově smrti. Tyto kusy nejsou francouzštější než jiné jeho klávesové suity, stejně jako dříve vzniklé Anglické suity nejsou nijak zvlášť anglické. Anglické suity se svými rozsáhlými preludii se naopak do jisté míry řídí právě francouzským vzorem. Bach zde jako obvykle mluví kosmopolitním jazykem, důmyslnou syntézou několika evropských stylů.

Francouzské suity nemají preludium a začínají rovnou prvním tancem, allemandou. Po ní následuje klasická řada courante, sarabanda a giga. Mezi sarabandu a gigu Bach vkládá volnější výběr tanců od menuetu a gavoty přes bourrée až po méně obvyklou loure.

Bartolottiho dům

Nahrávka vznikla v Bartolottiho domě na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt, jeden z průkopníků nizozemské staré hudby. Jako pedagog i interpret inspiroval mnoho cembalistů po celém světě.

Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Vznikl kolem roku 1620 jako obytné sídlo na objednávku bohatého obchodníka Willema van den Heuvela, který zdědil značné jmění po bezdětném příbuzném Giovanni Battistovi Bartolottim z Boloně. Návrh v duchu nizozemské renesance vytvořil patrně amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser.

Během staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze vidět mnoho nádherných historických dekorativních prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části Bartolottiho domu přešly do vlastnictví spolku Vereniging Hendrick de Keyser, který zde dnes sídlí.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1722 ca. from the Notebooks for Anna Magdalena Bach (Nos.1, 30)

Poslech