BWV 833

Praeludium et Partita dei Tuono Terzo

9 / 10 · Téměř dokonalé
Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1708–14?
Místo
neuvedeno
Tónina
F major
Obsazení
klávesový nástroj
Části
6
Délka nahrávky
11 min 53 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0833 vedeno dílo „Praeludium et Partita dei Tuono Terzo“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0833 vedeno dílo „Praeludium et Partita dei Tuono Terzo“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu F major. Datace v katalogu: 1708–14?. Poznámka IMSLP: Bach's authorship uncertain; possibly composed by Bernardo Pasquini.

All of Bach

Behind the music

Domácký, a přece mezinárodní

Veselý, taneční charakter preludia a partity odráží Vermeerův lesk.

Pokud víme, celý život Johannese Vermeera od kolébky po hrob se odehrál v Delftu. Bach cestoval o něco raději, mnozí jejich současníci však byli opravdovými světoběžníky. Patřil k nim francouzský diplomat a milovník umění Balthasar de Monconys. Procestoval celou Evropu a dostal se dokonce do Egypta a Sýrie. Roku 1663 navštívil Delft a zavítal i do Vermeerova ateliéru.

Když bylo Bachovi roku 1695 deset let, ztratil oba rodiče a ujal se ho nejstarší bratr Johann Christoph (1671–1721). Ten téměř celý život žil a pracoval jako varhaník v durynské vsi Ohrdruf. Provinčnější prostředí si lze sotva představit, jeho hudební obzor byl však velmi široký. Preludium a partita BWV 833 se dochovaly v rukopisu, který Johann Christoph sestavil z hudby Böhma, Buxtehudeho a Pachelbela, Albinoniho triových sonát a cembalových suit Nicolase Lebègua opsaných z jeho Les pièces de clavessin, vydaných v Paříži roku 1677. Hudba tedy přicházela zdaleka za hranice provincie.

Rukopis obsahuje i návod ke hře různých ozdob, převzatý ze Six suites de clavessin francouzského klávesisty Charlese Dieuparta, který působil v Anglii. Jeho suity vytiskl roku 1701 v Amsterdamu Estienne Roger. Sbírka Johanna Christopha tak náhle působí vskutku mezinárodně. BWV 833 vyzařuje Lebègueův francouzský styl 17. století; bohatě zdobené jsou zvláště preludium a courante. Bachova suita proto s Lebègueovými suitami a Dieupartovým výkladem tvoří dokonalý celek.

Monconys roku 1663 navštívil také Lipsko. Popsal, jak při svatbě v kostele svatého Mikuláše vstoupila nevěsta s dalšími ženami a dívkami „za zvuku varhan, trubek a houslí“. Není divu, že tam Bach nakonec zakotvil — přece jen to bylo o něco zajímavější než Ohrdruf.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 6 movements Composition Year 1708–14?

Poslech