BWV 848
Prelude and Fugue
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1722
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C♯ major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 2
- Délka nahrávky
- 4 min 1 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0848 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0848 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu C♯ major. Datace v katalogu: 1722. Poznámka IMSLP: see also BWV 848a.
All of Bach
Behind the music
Hra s myslí
Obtížná, záhadná a problematická tónina.
Cis dur je nejméně pravděpodobnou tóninou celého Dobře temperovaného klavíru. Začátek každé osnovy zdobí hned sedm křížků. Navíc je zbytečně složitá: místo sedmi křížků lze tutéž zvukovou výšku zapsat pěti béčky jako Des dur. Hudební teoretik Johann David Heinichen proto roku 1728 zařadil Cis dur mezi „nadbytečné tóniny“. Bach si zde záměrně pohrává s myslí klávesisty, protože instinktivní spojení mezi notami na papíře a prsty na klávesách přestává fungovat.
Heinichen roku 1728 napsal, že komponovat ve Fis dur a Cis dur je „zcela neobvyklé“. Ještě roku 1795 považoval jiný autor tyto tóniny za vhodné pro „hrůzy tajemných perských sultánů nebo démonů“. Existovaly podle něj „na hranicích hudebního světa“. Cis dur skutečně zůstávalo velmi vzácné ještě dlouho po Bachově době. A navíc vyvstává otázka, jak může Cis dur vůbec znít „dobře temperovaně“. Obtížná, záhadná a problematická tónina.
Preludium je přesto vzorem melodické prostoty a fuga má jedno z nejživějších témat celého Dobře temperovaného klavíru. Bachovi byl zjevně bližší Johann Mattheson, který už roku 1719 předpověděl, že za několik set let budou hudebníci hrát v Cis dur stejně snadno, jako tehdejší venkovští varhaníci hráli v C dur.
Dobře temperovaný klavír BWV 846–893
Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.
První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“
Části díla
IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year 1722 in Das wohltemperierte Klavier I (No.3)
Poslech
The Well-Tempered Clavier I No. 3 in C-sharp major
Patrick Ayrton
Otevřít nahrávku