BWV 850

Prelude and Fugue

10 / 10 · Božská hudba
Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1722
Místo
neuvedeno
Tónina
D major
Obsazení
klávesový nástroj
Části
2
Délka nahrávky
3 min 14 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 0850 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0850 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu D major. Datace v katalogu: 1722. Poznámka IMSLP: see also BWV 850a.

All of Bach

Behind the music

Smekám klobouk

Bachův ironický komentář k polskému mávání klobouky?

Za Bachových časů měla gesta velký význam. Nejen gesta rétorická a hudební, ale i tělesná — na jevišti stejně jako v každodenním životě. Johann Mattheson jim ve spise Der vollkommene Capellmeister věnoval celou kapitolu. Podle něj byli Němci na scéně strnulí jako prkna, přestože se po hudební stránce Francouzům a Italům vyrovnali. Preludium a fuga D dur jsou dobrým příkladem gest v hudbě. Preludium je, jako často, vystavěno z jediného hudebního gesta, které se vrací v různých obměnách. Fuga se točí kolem „velkého gesta“ v úvodu, jak je výstižně nazývá Guillermo Brachetta: ozdobného rozmachu rychlých tónů.

Zvlášť polská šlechta proslula rozsáhlým repertoárem pozdravů a zdvořilostí. Návštěvníci ze zahraničí žasli nad jejich divadelností. Obřadné úklony a pozdravy měly mnoho podob. Člověk mohl políbit druhého na tváře, ramena či hruď a někdy dokonce na nohy. Mohl sklonit hlavu nebo se dotknout klobouku, často však zašel mnohem dál. Na znamení větší úcty klobouk sejmul a uklonil se tak hluboko, až se pokrývka v jeho ruce téměř dotkla země. Klobouky se sundávaly také při předčítání dopisu od vysoce postavené osoby, nebo dokonce při pouhém vyslovení jména krále či papeže.

Okázalé téma prostupující celou fugu zní téměř jako Bachův ironický komentář ke všemu tomu mávání klobouky, jehož musel být svědkem — zvláště poté, co se saský kurfiřt roku 1697 stal také polským králem. Zpočátku se téma vynoří jen občas, ke konci fugy však v jednotlivých hlasech zaznívá stále častěji. Těsně před závěrem se nakonec objeví současně v levé i pravé ruce a v mohutném vzestupném rozmachu se několikrát zopakuje. Pak se klobouk jako vždy spořádaně vrátí na hlavu.

Dobře temperovaný klavír BWV 846–893

Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.

První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year 1722 in Das wohltemperierte Klavier I, BWV 846-869 (No.5)

Poslech