BWV 864

Prelude and Fugue

Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1722
Místo
neuvedeno
Tónina
A major
Obsazení
klávesový nástroj
Části
2

Stručně

V katalogu IMSLP je 0864 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0864 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu A major. Datace v katalogu: 1722. Poznámka IMSLP: see also BWV 864a.

All of Bach

Behind the music

Fuga a fuga v A dur

V této překvapivé dvojici ukazuje Bach, jindy tak přísný, svou jinou tvář.

Preludium a fuga tvoří téměř nerozlučný pár, u Bacha obzvlášť. Hluboko v prvním dílu Dobře temperovaného klavíru však narazíme na dvojici jinou: také toto preludium je vlastně fuga, a dokonce tříhlasá. „Skutečná“ fuga se drží pravidel, přesto zůstává opravdovou hádankou. Přehledná fuga v roli preludia naproti tomu trochu podvádí, protože představí téma a protitéma současně. Jejich spojením Bach zdůrazňuje dvojznačný charakter A dur. Protitéma v basu se sestupnou chromatickou linií může působit pochmurně, zatímco téma pravé ruky zní spíše vesele: zdobí je elegantní ornament, který se brzy osamostatní, a napjatá odmlka následovaná uvolněním v dlouhé řadě not. Divoký vír běhů postupně ovládne celé preludium, odskočí si do moll a zase se vrátí, aby skladba skončila tak, jak začala.

Pak ale zazní tón jako vykřičník — a ticho! Aby nás Bach zmátl ještě víc, připojí k tématu fugy řadu nezpěvných skoků, takže ucho jen stěží poznává tóninu. Jak už bylo řečeno, v této neobvyklé fuze je všechno formálně správně; z hlediska hudebního materiálu je dokonce mimořádně čistá. Podivné téma, tvořené sotva něčím víc než skokem a rytmem, však posluchače znovu a znovu svádí na falešnou stopu. Do jediného taktu o devíti dobách Bach vtěsná hudební obdobu optického klamu. Sotva si zvykneme na pravidelný pohyb ve čtyřech, důrazné zvolání tématu nás prudce vytrhne. Fuga navíc překračuje obvyklé meze: například když se témata už brzy navzájem přerušují — technika těsny, která stupňuje napětí, přitom zpravidla přichází až na konci fugy. A činí tak hned na začátku, kde Bach s naprostým klidem naznačí čtvrtý hlas uvedením dalšího tématu.

Dobře temperovaný klavír BWV 846–893

Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.

První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year 1722 in Das wohltemperierte Klavier I, BWV 846-869 (No.19)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.