BWV 865

Prelude and Fugue

Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1722
Místo
neuvedeno
Tónina
A minor
Obsazení
klávesový nástroj
Části
2

Stručně

V katalogu IMSLP je 0865 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0865 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1722. Poznámka IMSLP: see also BWV 865a.

All of Bach

Behind the music

Mladistvá síla

Bach architekt, Bach kouzelník.

„Dlouhá a propracovaná fuga, zajímavá stavbou, ale možná nepatří k nejkrásnějším,“ napsal Ebenezer Prout o Fuze a moll ve své knize o Bachově Dobře temperovaném klavíru z roku 1910. Tak příkré soudy byly tehdy zřejmě v módě. Také převrácenou podobu tématu označuje Prout za „poněkud neohrabanou“. Skladbu známe z pozdního pramene, pravděpodobně je však mnohem starší, a pochází tedy z pera mladého Bacha.

Olga Paščenko ve fuze cítí mladistvou sílu, která vyústí v mohutnou prodlevu: závěrečný úsek s odvážně drženým basovým tónem si přímo říká o pedál. Energie je v této fuze ostatně víc než dost také díky jedné z Bachových oblíbených technik — těsně. Nástupy tématu, kterých je celkem devětatřicet, se tu neřadí způsobně za sebou, nýbrž se po dvojicích, a někdy dokonce po trojicích, valí jeden přes druhý. Těsně před koncem Bach svede ucho z cesty dvěma náhlými znehybněními: velkými akordy, které propletené hlasy prudce zastaví.

Preludium je právě tak sevřené, jako je fuga rozlehlá. Dva hlasy se střídavě klikatí na dvojici drobných motivů: poskakujících trojzvucích a jakémsi trylku, přičemž oba lze rozvinout do plynulých běhů. Tu a tam Bach přidá akordy — někdy v jednolitých blocích, jindy v podobě jakoby rozepsaného legata. Také zde přeruší směřování k základnímu tónu odbočkou, která posluchače ponechá v nejistotě. A stejně jako fuga končí i preludium prodlevou, doprovázenou triumfálním návratem trylkového motivu.

Dobře temperovaný klavír BWV 846–893

Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.

První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year 1722 in Das wohltemperierte Klavier I, BWV 846-869 (No.20)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.