BWV 869
Prelude and Fugue
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1722
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- B minor
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 2
Stručně
V katalogu IMSLP je 0869 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0869 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu B minor. Datace v katalogu: 1722. Poznámka IMSLP: see also BWV 869a.
All of Bach
Behind the music
Nesnesitelný smutek
Bach uzavírá kruh melancholií.
Bach už své žáky podrobil třiadvaceti zkouškám. Zbývala jediná tónina a kruh nevídaných kontrapunktických vynálezů se měl uzavřít. Co udělá, když dospěl k poslední dvojici skladeb? Překoná sám sebe spojením ještě většího počtu technik, nebo vše završí prostě a dobude tak posluchačovo srdce?
Bach samozřejmě dokázal obojí, přestože technická důmyslnost tohoto Preludia a fugy h moll není na první poslech tolik nápadná. Obě skladby mají tak dokonalé proporce, že se Bach téměř obejde bez jakýchkoli triků ke stupňování napětí.
Preludium je vzorovou triovou sonátou. Nad klidně kráčejícím basem se důvěrně proplétají dva horní hlasy. Pět taktů před koncem přijde překvapení v podobě klamného závěru — skoro zakončení, ale přece jen ne docela. A protože jsme se už jednou nechali oklamat, nechá Bach poté bas uvést skutečný závěrečný akord o půl taktu „příliš brzy“.
Fuga, nejdelší v celém Dobře temperovaném klavíru, má pozoruhodně strohou stavbu. Její téma naproti tomu okázale a marnotratně využívá všechny tóny oktávy, jako by Bach chtěl ještě jednou podtrhnout základní myšlenku celé sbírky. Hudba hluboce dojímá, neposlouchá se však snadno: chromatický proud, který není lehké obsáhnout, přeruší jen několik málo meziher. Bachův životopisec Spitta napsal, že tato strhující hudba „dovedla výraz bolesti téměř k nesnesitelnosti“. A skutečně — i když Bach při svém plánu vlastně neměl na vybranou — tónina h moll byla v baroku symbolem melancholie.
Dobře temperovaný klavír BWV 846–893
Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.
První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“
Části díla
IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year 1722 in Das wohltemperierte Klavier I (No.24)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.