BWV 885

Prelude and Fugue

Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1740
Místo
neuvedeno
Tónina
G minor
Obsazení
klávesový nástroj
Části
2

Stručně

V katalogu IMSLP je 0885 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0885 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu G minor. Datace v katalogu: 1740.

All of Bach

Behind the music

Vytrvale kupředu

Matematik Bach vykládá pravidla stile antico moderním způsobem.

Bach psal údaje o tempu nad svou klávesovou hudbu jen zřídka. Nebylo jich zkrátka třeba: každý, kdo měl trochu vkusu, intuitivně věděl, jak rychle se má hrát sarabanda nebo courante, případně do jakého žánru skladbu zařazuje určitý rytmus. Když se tedy s podobným označením přece jen setkáme — jako zde s výrazem Largo, tedy „zeširoka“ —, znamená to, že Bach chtěl předejít možnému nedorozumění. Tečkovaný, pružný rytmus tohoto preludia by se například dokonale hodil do majestátní „francouzské“ ouvertury. Ne však zde, v šestnácté dvojici druhého dílu Dobře temperovaného klavíru.

Christine Schornsheim charakterizuje preludium jako „zoufalé, melancholické a přísné“. Proti lehké hudbě BWV 884 v G dur je to výrazný protiklad. Při širokém pojetí v tempu largo rytmus natahuje čas. Bach toto vzdouvání dále posiluje svázanými disonancemi a překvapivými harmonickými kroky.

Fuga, která tvoří jeho protějšek, je stejně střídmá a působí dokonce akademicky. Teorie, již zde chce Bach předvést, zní většině dnešních posluchačů téměř jako vyšší matematika. Lze ji shrnout takto: je-li každé fugové téma vymyšleno tak, aby s ním bylo možné zacházet podle pravidel kontrapunktu, Bach některá z těchto pravidel prověří pomocí „zakázaných“ kombinací. Ví totiž, že tím suché fuze dodá výraz. Slyšíme robustní fugu na podmanivé, téměř zlidovělé téma. A poslouchejte pozorně, protože zhruba ve třech čtvrtinách se stane něco úžasného. Obloha se projasní, když se čtyři hlasy náhle semknou do dvojic — výsledek Bachovy důmyslné stavby — a hudba se pak na cestě k vrcholu dvakrát zastaví. Mocné rétorické gesto.

Druhý díl Dobře temperovaného klavíru

První díl Bachových preludií a fug ve všech tóninách jsme nahráli v domovech čtyřiadvaceti různých hudebníků. Pro druhý díl, který v úplnosti hraje Christine Schornsheim, jsme na oslavu devítistého výročí našeho domovského Utrechtu vybrali dvanáct velmi odlišných míst ve městě.

Dobře temperovaný klavír BWV 846–893

Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.

První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 2 sections Composition Year 1740 ca. in Das wohltemperierte Klavier II (No.16)

Poslech

Média zatím čekají na ověření.