BWV 886
Prelude and Fugue
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1740
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A♭ major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 2
- Délka nahrávky
- 5 min 57 s
Stručně
V katalogu IMSLP je 0886 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0886 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu A♭ major. Datace v katalogu: 1740.
All of Bach
Behind the music
Panoramatický výhled
Zbrusu nové noty uvádějí ranou fugu.
Ať se dochovalo sebevíc hudby a ať je Bachův život ve srovnání s jeho současníky zdokumentován sebelépe, dobře víme, že z jeho tvorby známe jen výsek. Vzpomeňme na „známé neznámé“ — hudbu Pašijí podle svatého Marka či prvních Matoušových pašijí — a na bezpočet hůře doložených děl nebo jejich verzí. Anebo na obratné opětovné využívání materiálu, jak tomu patrně bylo i u Dobře temperovaného klavíru, který lze chápat jako reprezentativní studijní sbírku. Někdy se nám však původ podaří vystopovat poměrně přesně; příkladem je toto sedmnácté preludium a fuga z druhého dílu.
V náročném diptychu se setkávají skladby z velmi odlišných období. Preludium napsal Bach kolem roku 1741 přímo pro Dobře temperovaný klavír — rukopis je plný oprav. Podobně jako preludium Fis dur z BWV 882 je dobrým příkladem jeho pozdního stylu, v němž průběh určuje moderní „sonátová forma“. Velmi zhruba řečeno to znamená, že se po uvedení zachází s tématem stále rozhodněji, až se nakonec vrátí v téměř očistné repríze. Zní to abstraktně, stavbu však lze snadno vycítit. Pokaždé když se houpavé úvodní takty vrátí v nové tónině, následující variace je složitější. Tři takty před koncem vyvrcholí harmonické napětí v takzvaném neapolském akordu, na němž hudba jako by na okamžik zatajila dech.
Fuga začala svůj život kolem roku 1720 jako fughetta BWV 901 a téměř o pětadvacet let později se dočkala důkladného povýšení. Převážně tříhlasý originál s několika drobnými úpravami tvoří první polovinu nové čtyřhlasé fugy. V pokračování dopsaném pro Dobře temperovaný klavír Bach ukazuje, kolik svobody za uplynulá léta získal. Uprostřed množství složitých proměn je jako kotva stále zřetelně slyšet sestupná chromatická linie prvního protitématu. Také zde Bach těsně před koncem použije neapolský akord, ještě dramatičtěji než v preludiu, a poté se na několik taktů k hudebnímu předivu připojí pátý hlas.
Druhý díl Dobře temperovaného klavíru
První díl Bachových preludií a fug ve všech tóninách jsme nahráli v domovech čtyřiadvaceti různých hudebníků. Pro druhý díl, který v úplnosti hraje Christine Schornsheim, jsme na oslavu devítistého výročí našeho domovského Utrechtu vybrali dvanáct velmi odlišných míst ve městě.
Dobře temperovaný klavír BWV 846–893
Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.
První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“
Části díla
IMSLP uvádí: 2 movements: Composition Year 1740 ca. in Das wohltemperierte Klavier II (No.17)
Poslech
The Well-Tempered Clavier II no. 17 in A-flat major
Christine Schornsheim
Otevřít nahrávku