BWV 888
Prelude and Fugue
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1740
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 2
Stručně
V katalogu IMSLP je 0888 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0888 vedeno dílo „Prelude and Fugue“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu A major. Datace v katalogu: 1740.
All of Bach
Behind the music
Krátké, ale krásné
Bachovi stačí málo, aby vyložil svůj (proti)bod.
Preludium s fugou dohromady trvají snad jen tři minuty, ale Bach se v tomto krátkém čase vyjadřuje s nejvyšší úsporností. Možná za to může tónina A dur. Mnoho skladeb v této tónině se ukazuje jako učebnicový příklad takzvaného imitačního kontrapunktu. V tomto kompozičním stylu zní několik melodických linií současně a výzvou je přisoudit každému hlasu rovnocenné postavení i stejný nárok na pozornost. Drobné motivy přeskakují z hlasu do hlasu, takže se naše pozornost neustále přesouvá. V souladu s výjimečnou výzdobou budovy Fundatie van Renswoude zachází Bach s motivy lehce a hravě.
V preludiu, které by se snadno dalo upravit pro komorní trio, se vše točí kolem převrácení. Nejenže elegantně vinuté téma neustále mění směr, ale při opakování si horní hlasy vymění místa, takže hudba zní nově. Když se zdá, že se blíží závěr, vydají se přímá a převrácená podoba tématu ještě jednou společně vzhůru k nebesům.
Někteří analytikové v tématu fugy rozeznávají obrysy vánočního chorálu Allein Gott in der Höh’ sei Ehr. Používat podobnou melodii jako kostru kontrapunktu bylo oblíbenou technikou. Stejně dobře však může jít o náhodu, neboť přirozeně prosté chorály snadno vzniknou bezděčně. Mnohem zajímavější je způsob, jakým si Bach nejprve pohrává s rytmem a později přidá „narušení“ v podobě chromatismu. Pozoruhodné je, že téma začíná osminovou pomlkou, tedy krátkým tichem. To ovšem postřehneme teprve ve chvíli, kdy druhý hlas dodá rytmický rámec. Každé gesto pohání hudbu dál: někdy vyplní mezery v tématu, jindy se na okamžik nadechne. Protože skladba nemá jasně oddělené části, vystupují do popředí velké harmonické pohyby — stoupání ve velkých skocích basu a klesání v důmyslně zaklesnutých motivech horních hlasů. Nápad okořenit zvuk chromatickými půltóny dostal Bach zřejmě až v polovině kompoziční práce.
Druhý díl Dobře temperovaného klavíru
První díl Bachových preludií a fug ve všech tóninách jsme nahráli v domovech čtyřiadvaceti různých hudebníků. Pro druhý díl, který v úplnosti hraje Christine Schornsheim, jsme na oslavu devítistého výročí našeho domovského Utrechtu vybrali dvanáct velmi odlišných míst ve městě.
Dobře temperovaný klavír BWV 846–893
Zkomponovat osmačtyřicet klávesových skladeb ve všech čtyřiadvaceti tóninách — právě takové výzvy měl Bach rád. V každém ze dvou dílů Dobře temperovaného klavíru spojil čtyřiadvacetkrát preludium s fugou, dvanáctkrát v dur a dvanáctkrát v moll. V preludiích dal volný průchod fantazii, ve fugách předvedl matematické mistrovství. Na rozdíl od železné kázně, již vyžadovaly chrámové skladby, se zde mohl bez ohledu na termíny oddávat intelektuálním hrám.
První díl Dobře temperovaného klavíru pochází z roku 1722, obsahuje však i hudbu napsanou během předchozích pěti let. Dějiny druhého dílu jsou méně jasné. Jeho rukopis Bach sestavil až kolem roku 1740, některá preludia a fugy jsou však opět mnohem starší. Cílovou skupinu sbírky popsal slovy: „K užitku a potřebě hudební mládeže dychtivé po vzdělání, jakož i k obzvláštnímu potěšení těch, kdo jsou již v tomto umění zběhlí.“
Části díla
IMSLP uvádí: 2 movements Composition Year 1740 ca. in Das wohltemperierte Klavier II (No.19)
Poslech
Média zatím čekají na ověření.