BWV 917
Fantasia
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1710?
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- G minor
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- neuvedeno
Stručně
V katalogu IMSLP je 0917 vedeno dílo „Fantasia“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0917 vedeno dílo „Fantasia“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu G minor. Datace v katalogu: 1710?.
All of Bach
Behind the music
Promyšlená polyfonie
Bach se drží starší, kontrapunkticky propracované podoby.
V sedmnáctém století označoval pojem fantazie především svobodu vůči textu nebo předem dané melodii. Samotné skladby však často dodržovaly přísná pravidla kontrapunktu. Teprve později se toto označení začalo používat také pro díla napůl improvizačního rázu. Bach se v této fantazii drží starší, kontrapunkticky propracované podoby. Naznačuje to i učený latinský titul dochovaný v některých rukopisech: Fantasia duobus subiectis.
Fantazii napsal v mládí, kdy na něj stále silně působila klávesová tradice sedmnáctého století. Latinský titul mimochodem hovoří o dvou tématech, ačkoli skladba obsahuje tři. Bach možná myslel dvě protitémata, která se přidávají k tématu hlavnímu, o němž se název nezmiňuje.
Po krátkém, vášnivém úvodu, který trochu připomíná tokátu, následuje promyšlená polyfonie. Všechna tři velmi odlišná témata zaznějí hned na začátku. Skladba je také vzorovou ukázkou převratného kontrapunktu: témata lze různými způsoby „skládat“ nad sebe. To, které poprvé zazní v horním hlasu, se například může stát basem nebo některým z vnitřních hlasů. Podle Bertranda Cuillera jde nejspíš o kompoziční cvičení. Mohlo by však být také předehrou ke ztracenému dílu; jako samostatnou skladbu je totiž těžké je vysvětlit.
Dům Bartolotti
Nahrávka vznikla v domě Bartolotti na adrese Herengracht 170 a 172. V zadní části domu číslo 170 žil od roku 1974 až do své smrti v roce 2012 cembalista, varhaník a dirigent Gustav Leonhardt.
Leonhardt patřil k průkopníkům staré hudby v Nizozemsku. Jako pedagog a interpret inspiroval množství cembalistů po celém světě.
Dům patří k nejpůsobivějším stavbám starého centra Amsterdamu. Kolem roku 1620 jej jako své sídlo nechal postavit bohatý obchodník Willem van den Heuvel, který zdědil značné jmění po bezdětném strýci své manželky, boloňském Giovannim Battistovi Bartolottim. Návrh v duchu nizozemské renesance pravděpodobně vytvořil amsterdamský městský architekt Hendrick de Keyser. V průběhu staletí byl dům rozdělen a několikrát modernizován. Dodnes v něm lze obdivovat mnoho nádherných historických ozdobných prvků z jednotlivých přestaveb. Obě části domu Bartolotti získalo sdružení Vereniging Hendrick de Keyser, které zde dnes sídlí.
Poslech
Média zatím čekají na ověření.