BWV 988
Goldberg-Variationen (Goldberg Variations)
- Typ
- Skladby pro klávesové nástroje
- Datace
- 1741–42
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- G major
- Obsazení
- klávesový nástroj
- Části
- 31
Stručně
V katalogu IMSLP je 0988 vedeno dílo „Goldberg-Variationen (Goldberg Variations)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.
Popis
V katalogu IMSLP je 0988 vedeno dílo „Goldberg-Variationen (Goldberg Variations)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu G major. Datace v katalogu: 1741–42. Poznámka IMSLP: published in Clavier-Übung IV.
All of Bach
Behind the music
Už nikdy neusnout
Goldbergovské variace jako cvičení ve zdrženlivosti.
Legenda obestírající tyto variace je nádherná. Hrabě Hermann Karl von Keyserlinck prý trpěl nespavostí a požádal Bacha o příjemnou hudbu, která by mu zkrátila čas a kterou měl hrát Keyserlinckův zázračný cembalista Johann Gottlieb Goldberg. Bachovo spojení s ruským vyslancem Keyserlinckem je věrohodné, mimo jiné vzhledem k jeho pomoci při uskutečňování Bachova snu odejít z Lipska ke dvorům v Berlíně či Drážďanech. Goldbergova účast je však mnohem méně jistá.
Při komponování patrně Bach myslel spíš na sebe než na třináctiletého žáka svého syna Wilhelma Friedemanna. Vznikla snad nejlépe vystavěná a nejvýraznější variační řada celého baroka. Název „Goldbergovské variace“ tedy nepochází od Bacha. Skladbu označil věcně jako „Aria mit verschiedenen Veränderungen […] zur Gemüths-Ergetzung“, což lze s trochou básnické volnosti přeložit jako „variace pro potěšení duše“. Dílo vyšlo jako čtvrtá část Bachovy encyklopedické Clavier-Übung.
Stavba
Bachův název je poněkud zavádějící. Tématem variací se nestává árie — její melancholická melodie se vrátí teprve na konci —, nýbrž doprovodná basová linka o dvaatřiceti tónech, tedy o stejném počtu, jaký má celé dílo částí. Třicet variací se nejprve dělí na dvě velké poloviny kolem majestátní ouvertury ve francouzském stylu, jíž je šestnáctá variace, a současně na deset trojic. Toto členění není nahodilé: můžeme je chápat jako duši obveselující odkaz na biblický zákon, Desatero přikázání, a na Boží přirozenost, Trojici.
Všech deset trojic sleduje stejný vzorec: charakteristická skladba, virtuózní duet a kánon. Vlastní řád mají také kánony. V prvním vstupují dva následující hlasy na témže tónu, tedy v primě (variace 3); dále v intervalu sekundy (variace 6), tercie (variace 9) a tak postupně až k nóně ve variaci 27. Třicátá variace, která by měla být desátým kánonem řady, se překvapivě objeví jako quodlibet, lehkomyslná hudební směs, v níž Bachovi posluchači jistě okamžitě poznali dvě lidové písně.
Oblouk napětí
V čem tedy spočívá genialita Goldbergovských variací? Proč je jejich provedení tak silným citovým zážitkem? Dojímá nás dílo navzdory své podmanivé konstrukci, učeným trikům a široké paletě stylů, nebo právě díky nim? Podstatné je, že Bach pouze nespojuje nahodilou řadu variačních technik. Vedle jasného architektonického plánu má cyklus také citový oblouk, po němž variace stoupají stále výš a noří se stále hlouběji. Napětí roste až k hranici možností, neboť hudba postupně vyhledává krajnosti — je stále divočejší a zároveň stále opatrnější.
Tři mollové variace, čísla 15, 21 a především 25, například mezi vším jiskřivým durovým ohňostrojem zasahují s ohromující silou. Chcete-li, můžete v každé variaci sledovat basovou linii, Bach na tom však netrvá: jeho téma je doslova spodním proudem, nikoli neodbytnou melodií. Zatímco současníci často nedokázali odolat touze povolit otěže, Bach je drží napjaté téměř až do konce. Teprve variace 28 a 29 jsou čirou virtuozitou — a téměř se nedají zahrát ani na cembalo se dvěma manuály. Následující quodlibet působí jako ironická odmlka, než se árie vrátí ve vší prostotě.
Takový vývoj klade veliké nároky na interpreta i posluchače. Zvlášť v podání Jeana Rondeaua působí Goldbergovské variace jako nebezpečná, ale nakonec strhující výprava.
Místo nahrávky
Goldbergovské variace zde sledujete v provedení z Concertgebouw Brugge. Kulturní budovu otevřenou roku 2002 navrhla gentská architektonická kancelář Robbrecht en Daem. Vedle koncertního sálu Concertzaal s 1 289 místy obsahuje také komornější Kamermuziekzaal, částečně inspirovaný londýnským divadlem Globe a newyorským Guggenheimovým muzeem. Pojme 340 posluchačů v prostoru kolem pódia nebo na malém balkoně na „spirále“. Nahrávka vznikla po koncertě Jeana Rondeaua na každoroční Bach Academy Bruges.
Části díla
IMSLP uvádí: aria, 30 variations
- Ariaaria
- Variation 1variation
- Variation 2variation
- Variation 3variation
- Variation 4variation
- Variation 5variation
- Variation 6variation
- Variation 7variation
- Variation 8variation
- Variation 9variation
- Variation 10variation
- Variation 11variation
- Variation 12variation
- Variation 13variation
- Variation 14variation
- Variation 15variation
- Variation 16variation
- Variation 17variation
- Variation 18variation
- Variation 19variation
- Variation 20variation
- Variation 21variation
- Variation 22variation
- Variation 23variation
- Variation 24variation
- Variation 25variation
- Variation 26variation
- Variation 27variation
- Variation 28variation
- Variation 29variation
- Variation 30variation
Poslech
Média zatím čekají na ověření.