BWV 988

Goldberg-Variationen (Goldberg Variations)

Typ
Skladby pro klávesové nástroje
Datace
1741–42
Místo
neuvedeno
Tónina
G major
Obsazení
klávesový nástroj
Části
31

Stručně

V katalogu IMSLP je 0988 vedeno dílo „Goldberg-Variationen (Goldberg Variations)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd.

Popis

V katalogu IMSLP je 0988 vedeno dílo „Goldberg-Variationen (Goldberg Variations)“. IMSLP je řadí do kategorie Keyboard. Uvedené obsazení: kbd. Katalog uvádí tóninu G major. Datace v katalogu: 1741–42. Poznámka IMSLP: published in Clavier-Übung IV.

All of Bach

Behind the music

Už nikdy neusnout

Goldbergovské variace jako cvičení ve zdrženlivosti.

Legenda obestírající tyto variace je nádherná. Hrabě Hermann Karl von Keyserlinck prý trpěl nespavostí a požádal Bacha o příjemnou hudbu, která by mu zkrátila čas a kterou měl hrát Keyserlinckův zázračný cembalista Johann Gottlieb Goldberg. Bachovo spojení s ruským vyslancem Keyserlinckem je věrohodné, mimo jiné vzhledem k jeho pomoci při uskutečňování Bachova snu odejít z Lipska ke dvorům v Berlíně či Drážďanech. Goldbergova účast je však mnohem méně jistá.

Při komponování patrně Bach myslel spíš na sebe než na třináctiletého žáka svého syna Wilhelma Friedemanna. Vznikla snad nejlépe vystavěná a nejvýraznější variační řada celého baroka. Název „Goldbergovské variace“ tedy nepochází od Bacha. Skladbu označil věcně jako „Aria mit verschiedenen Veränderungen […] zur Gemüths-Ergetzung“, což lze s trochou básnické volnosti přeložit jako „variace pro potěšení duše“. Dílo vyšlo jako čtvrtá část Bachovy encyklopedické Clavier-Übung.

Stavba

Bachův název je poněkud zavádějící. Tématem variací se nestává árie — její melancholická melodie se vrátí teprve na konci —, nýbrž doprovodná basová linka o dvaatřiceti tónech, tedy o stejném počtu, jaký má celé dílo částí. Třicet variací se nejprve dělí na dvě velké poloviny kolem majestátní ouvertury ve francouzském stylu, jíž je šestnáctá variace, a současně na deset trojic. Toto členění není nahodilé: můžeme je chápat jako duši obveselující odkaz na biblický zákon, Desatero přikázání, a na Boží přirozenost, Trojici.

Všech deset trojic sleduje stejný vzorec: charakteristická skladba, virtuózní duet a kánon. Vlastní řád mají také kánony. V prvním vstupují dva následující hlasy na témže tónu, tedy v primě (variace 3); dále v intervalu sekundy (variace 6), tercie (variace 9) a tak postupně až k nóně ve variaci 27. Třicátá variace, která by měla být desátým kánonem řady, se překvapivě objeví jako quodlibet, lehkomyslná hudební směs, v níž Bachovi posluchači jistě okamžitě poznali dvě lidové písně.

Oblouk napětí

V čem tedy spočívá genialita Goldbergovských variací? Proč je jejich provedení tak silným citovým zážitkem? Dojímá nás dílo navzdory své podmanivé konstrukci, učeným trikům a široké paletě stylů, nebo právě díky nim? Podstatné je, že Bach pouze nespojuje nahodilou řadu variačních technik. Vedle jasného architektonického plánu má cyklus také citový oblouk, po němž variace stoupají stále výš a noří se stále hlouběji. Napětí roste až k hranici možností, neboť hudba postupně vyhledává krajnosti — je stále divočejší a zároveň stále opatrnější.

Tři mollové variace, čísla 15, 21 a především 25, například mezi vším jiskřivým durovým ohňostrojem zasahují s ohromující silou. Chcete-li, můžete v každé variaci sledovat basovou linii, Bach na tom však netrvá: jeho téma je doslova spodním proudem, nikoli neodbytnou melodií. Zatímco současníci často nedokázali odolat touze povolit otěže, Bach je drží napjaté téměř až do konce. Teprve variace 28 a 29 jsou čirou virtuozitou — a téměř se nedají zahrát ani na cembalo se dvěma manuály. Následující quodlibet působí jako ironická odmlka, než se árie vrátí ve vší prostotě.

Takový vývoj klade veliké nároky na interpreta i posluchače. Zvlášť v podání Jeana Rondeaua působí Goldbergovské variace jako nebezpečná, ale nakonec strhující výprava.

Místo nahrávky

Goldbergovské variace zde sledujete v provedení z Concertgebouw Brugge. Kulturní budovu otevřenou roku 2002 navrhla gentská architektonická kancelář Robbrecht en Daem. Vedle koncertního sálu Concertzaal s 1 289 místy obsahuje také komornější Kamermuziekzaal, částečně inspirovaný londýnským divadlem Globe a newyorským Guggenheimovým muzeem. Pojme 340 posluchačů v prostoru kolem pódia nebo na malém balkoně na „spirále“. Nahrávka vznikla po koncertě Jeana Rondeaua na každoroční Bach Academy Bruges.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: aria, 30 variations

  1. Ariaaria
  2. Variation 1variation
  3. Variation 2variation
  4. Variation 3variation
  5. Variation 4variation
  6. Variation 5variation
  7. Variation 6variation
  8. Variation 7variation
  9. Variation 8variation
  10. Variation 9variation
  11. Variation 10variation
  12. Variation 11variation
  13. Variation 12variation
  14. Variation 13variation
  15. Variation 14variation
  16. Variation 15variation
  17. Variation 16variation
  18. Variation 17variation
  19. Variation 18variation
  20. Variation 19variation
  21. Variation 20variation
  22. Variation 21variation
  23. Variation 22variation
  24. Variation 23variation
  25. Variation 24variation
  26. Variation 25variation
  27. Variation 26variation
  28. Variation 27variation
  29. Variation 28variation
  30. Variation 29variation
  31. Variation 30variation

Poslech

Média zatím čekají na ověření.