BWV 1011
Cello Suite No.5
- Typ
- Komorní hudba a sólové nástroje
- Datace
- 1720
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- C minor
- Obsazení
- violoncello
- Části
- 7
Stručně
V katalogu IMSLP je 1011 vedeno dílo „Cello Suite No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vc.
Popis
V katalogu IMSLP je 1011 vedeno dílo „Cello Suite No.5“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vc. Katalog uvádí tóninu C minor. Datace v katalogu: 1720. Poznámka IMSLP: arr. for lute as BWV 995.
All of Bach
Behind the music
Rozhovor
Nikde v celé šestici nezní violoncello osaměleji než v Sarabandě páté suity.
Bach dokázal rozeznít violoncello jako varhany, jak ukazuje pátá suita c moll, nejtemnější z celé šestice. Preludium vystupuje z hlubin jako varhanní předehra a vrcholí něčím, co připomíná fugu — jakkoli je v praxi obtížné zahrát fugu na jediné violoncello. Bach přesto dokáže vzbudit dojem, že stále nastupuje nový hlas a ty dřívější se s ním pohybují dál, byť už neslyšně. Právě množství hlasů a rozhovor mezi nimi při hře inspiruje violoncellistu Hidemiho Suzukiho.
Temný ráz suity nevysvětluje jen c moll, ale také přeladění nejvyšší struny A o celý tón níž, tedy skordatura. Struna A, nyní znějící jako G, získá poněkud kalnější barvu a zároveň usnadní hru akordů. Potvrdí se také závažnost tóniny: dominantou c moll je G a tento tón nyní zní na dvou samostatných strunách, protože violoncello má také hlubokou strunu G.
Pátá suita zachovává obvyklou stavbu: po Preludiu následuje šest tanců rozdělených do pěti oddílů. Po propracované Allemandě a bujné Courante přichází opuštěná Sarabanda. Náhle neslyšíme žádné akordy ani dvojhmaty a žalostná melodie si musí svůj základní tón vytvářet sama. Nikde v šesti suitách nezní violoncello osaměleji.
Francouzský ráz suity, zdůrazněný tečkovanými rytmy, potvrzuje i čtvrtý oddíl, dvoudílná Gavotta. Tento tanec ve dvoudobém taktu pochází z Francie a díky množství akordů na těžkých dobách působí velmi robustně. Také tečkovaný rytmus závěrečné Gigue je francouzský.
Šest suit pro sólové violoncello BWV 1007–1012
Šest suit pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha patří ke Starému zákonu violoncellové literatury. Každý violoncellista při pohledu do not okamžitě vycítí, jak přirozeně jsou tóny rozloženy po strunách nástroje. Přesto skladby nazvané Suites a Violoncello Solo senza Basso obklopuje množství otázek a sporů. Napsal Bach hudbu skutečně pro violoncello — a opravdu jen pro violoncello? Kdy vznikla: na köthenském dvoře, nebo už dříve? Někdy se zpochybňuje dokonce autorství, třebaže tvrzení, že skladatelkou mohla být sama Anna Magdalena Bachová, která pořídila jediný dochovaný rukopis, nelze brát příliš vážně.
Suity postupují od prostoty ke stále větší virtuozitě: od převážně prázdných strun prvních tří přes složitější tóninu Es dur záhadné čtvrté suity až k temné páté, v níž musí violoncellista přeladit nejvyšší strunu o celý tón níž. Šestá suita je nejneobvyklejší, protože vyžaduje pětistrunný nástroj — pravděpodobně violu pomposu, případně violoncello piccolo.
Části díla
IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1717-23
Poslech
Média zatím čekají na ověření.