BWV 1012

Cello Suite No.6

10 / 10 · Božská hudba
Typ
Komorní hudba a sólové nástroje
Datace
1720
Místo
neuvedeno
Tónina
D major
Obsazení
violoncello
Části
7
Délka nahrávky
23 min 51 s

Stručně

V katalogu IMSLP je 1012 vedeno dílo „Cello Suite No.6“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vc.

Popis

V katalogu IMSLP je 1012 vedeno dílo „Cello Suite No.6“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: vc. Katalog uvádí tóninu D major. Datace v katalogu: 1720.

All of Bach

Behind the music

Pružné vzrušení

Bach nechává violoncello vystoupat do nebe.

Šest suit pro sólové violoncello BWV 1007–1012

Šest suit pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha patří ke Starému zákonu violoncellové literatury. Každý violoncellista při pohledu do not okamžitě vycítí, jak přirozeně jsou tóny rozloženy po strunách nástroje. Přesto skladby nazvané Suites a Violoncello Solo senza Basso obklopuje množství otázek a sporů. Napsal Bach hudbu skutečně pro violoncello — a opravdu jen pro violoncello? Kdy vznikla: na köthenském dvoře, nebo už dříve? Někdy se zpochybňuje dokonce autorství, třebaže tvrzení, že skladatelkou mohla být sama Anna Magdalena Bachová, která pořídila jediný dochovaný rukopis, nelze brát příliš vážně.

Suity postupují od prostoty ke stále větší virtuozitě: od převážně prázdných strun prvních tří přes složitější tóninu Es dur záhadné čtvrté suity až k temné páté, v níž musí violoncellista přeladit nejvyšší strunu o celý tón níž. Šestá suita je nejneobvyklejší, protože vyžaduje pětistrunný nástroj — pravděpodobně violu pomposu, případně violoncello piccolo.

Šestá suita D dur je výjimečná v každém ohledu. V této poslední a zároveň nejdelší suitě nechá Bach nástroj vystoupat do nebe pomocí páté struny navíc — a cinq cordes, jak poznamenala Anna Magdalena Bachová v rukopisu. Pátá struna leží o kvintu nad A, které bývá nejvyšší. Dalo by se říci, že Bach violoncellistovi dovoluje překročit hranice vlastního nástroje.

Houslista a hráč na violu da spalla Sergey Malov se domnívá, že suita byla určena pro violoncello da spalla, nástroj menší než violoncello držené mezi koleny, který se hraje na rameni jako housle. Do šesté suity se však mohou pustit i violoncellisté, kteří dokonale ovládají palcovou polohu na čtyřstrunném nástroji.

Po pochmurné náladě páté suity c moll vynikne lehkost a zářivost šesté ještě silněji. D dur, v baroku často symbol vítězství a slavnosti, se okamžitě potvrdí v prvním taktu Preludia plném pružného vzrušení. Po veselé větě poskakující v taktu 2/8 přichází neobvyklá, do sebe obrácená a tichá Allemanda. Srdcem suity je však i tentokrát pomalá Sarabanda se sledem nebeských akordů. Interpret musí skrýt všechnu námahu potřebnou k zahrání těchto klouzajících tónů. Dobrou náladu zdůrazňuje druhá Gavotta, která tentokrát nepřechází do kontrastní mollové tóniny, ale zůstává v dur. A Gigue je nejvyšším stupněm virtuózní blaženosti.

Violoncello na rameni

Sergey Malov zvolil pro toto provedení violoncello da spalla. Je přesvědčen, že zvláště šestá suita, ale vlastně všech šest, bylo napsáno právě pro tento nástroj. Může se zdát zvláštní, že přesně nevíme, jaký nástroj měl Bach na mysli, v jeho době však existovala mnohem větší rozmanitost než dnes. Výraz violoncello mohl označovat nástroj, který dnes držíme mezi koleny, ale také nástroj hraný na rameni. Také Sigiswald Kuijken je přesvědčen, že Bach violoncello da spalla používal mnohem častěji než my dnes.

Místo nahrávky

Všechny violoncellové suity nahráváme na pozoruhodných místech v Amsterdamu. Šestá vznikla v plynojemu Gashouder někdejší plynárny Westergasfabriek. Stavba z roku 1902 byla tehdy největším plynojemem v Evropě. Plyn se v její horní části uchovával v ocelové nádrži, která se mohla vysunout až do výšky čtyřiceti metrů. Dnes je Gashouder památkově chráněn; obrovský sál bez jediného sloupu působí kouzelně a zároveň nabízí nádhernou akustiku.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 7 movements Composition Year 1717-23

Poslech