BWV 1013
Partita
- Typ
- Komorní hudba a sólové nástroje
- Datace
- 1722–23
- Místo
- neuvedeno
- Tónina
- A minor
- Obsazení
- flétna
- Části
- 4
Stručně
V katalogu IMSLP je 1013 vedeno dílo „Partita“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: fl.
Popis
V katalogu IMSLP je 1013 vedeno dílo „Partita“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: fl. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1722–23.
All of Bach
Behind the music
Jen pro flétnu
Zatímco houslisté a violoncellisté mají po šesti suitách, flétnisté se musejí spokojit s jedinou.
Tato suita je jediným známým Bachovým dílem pro sólovou flétnu. Skládá se ze čtyř stylizovaných tanců. Allemanda bezprostředně připomíná violoncellové suity a houslové partity, takže skladba patrně vznikla ve stejné době, během Bachova působení na köthenském dvoře. Ještě za výmarských let se Bach při návštěvě Drážďan setkal s francouzským flétnistou Pierrem-Gabrielem Buffardinem. Jeho hra jej nepochybně inspirovala a suitu psal zřejmě právě s ním v mysli.
Flétna se tehdy stále intenzivně vyvíjela. Nástroj mohl sestávat ze tří či čtyř částí a někdy měl navíc výměnné spojovací díly různé délky, takzvané corps de rechange. Flétna tedy nebyla jediným neměnným nástrojem, nýbrž stavebnicí několika součástí, z nichž bylo možné sestavit různé délky a hrát tak v odlišných tóninách.
Suita dovoluje flétnistovi předvést všechny technické dovednosti: rychlé změny prstokladu, velké skoky i schopnost vystačit s minimem času na nádech. Rozsah sahá od nejnižšího možného tónu až k nádhernému vysokému A na konci Allemandy. Nechybí ani Sarabanda, kterou je třeba hrát pomalu a výrazně. Podle nejslavnějšího německého flétnisty Johanna Joachima Quantze totiž hráč neměl jen „správně umístit rty, jazyk a prsty“, ale také „tříbit svůj vkus“.
Části díla
IMSLP uvádí: 4 movements Composition Year 1722–23
Poslech
Média zatím čekají na ověření.