BWV 1013

Partita

Typ
Komorní hudba a sólové nástroje
Datace
1722–23
Místo
neuvedeno
Tónina
A minor
Obsazení
flétna
Části
4

Stručně

V katalogu IMSLP je 1013 vedeno dílo „Partita“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: fl.

Popis

V katalogu IMSLP je 1013 vedeno dílo „Partita“. IMSLP je řadí do kategorie Chamber. Uvedené obsazení: fl. Katalog uvádí tóninu A minor. Datace v katalogu: 1722–23.

All of Bach

Behind the music

Jen pro flétnu

Zatímco houslisté a violoncellisté mají po šesti suitách, flétnisté se musejí spokojit s jedinou.

Tato suita je jediným známým Bachovým dílem pro sólovou flétnu. Skládá se ze čtyř stylizovaných tanců. Allemanda bezprostředně připomíná violoncellové suity a houslové partity, takže skladba patrně vznikla ve stejné době, během Bachova působení na köthenském dvoře. Ještě za výmarských let se Bach při návštěvě Drážďan setkal s francouzským flétnistou Pierrem-Gabrielem Buffardinem. Jeho hra jej nepochybně inspirovala a suitu psal zřejmě právě s ním v mysli.

Flétna se tehdy stále intenzivně vyvíjela. Nástroj mohl sestávat ze tří či čtyř částí a někdy měl navíc výměnné spojovací díly různé délky, takzvané corps de rechange. Flétna tedy nebyla jediným neměnným nástrojem, nýbrž stavebnicí několika součástí, z nichž bylo možné sestavit různé délky a hrát tak v odlišných tóninách.

Suita dovoluje flétnistovi předvést všechny technické dovednosti: rychlé změny prstokladu, velké skoky i schopnost vystačit s minimem času na nádech. Rozsah sahá od nejnižšího možného tónu až k nádhernému vysokému A na konci Allemandy. Nechybí ani Sarabanda, kterou je třeba hrát pomalu a výrazně. Podle nejslavnějšího německého flétnisty Johanna Joachima Quantze totiž hráč neměl jen „správně umístit rty, jazyk a prsty“, ale také „tříbit svůj vkus“.

Původní článek a nahrávka na All of Bach

Části díla

IMSLP uvádí: 4 movements Composition Year 1722–23

Poslech

Média zatím čekají na ověření.